Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹⁾, zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie²⁾ a upravuje

a) požadavky na zařízení určená pro nakládání s odpady a jejich provoz,
b) podrobnosti předávání údajů o odpadech v rámci školního sběru,
c) technické podmínky soustřeďování odpadu,
d) podrobnosti pro využívání odpadů k zasypávání,
e) podmínky, při jejichž splnění může být odpad vznikající při úpravě odděleně soustřeďovaných komunálních odpadů předáván k energetickému využití a k odstranění,
f) podrobnosti ukládání odpadů na skládky,
g) podrobnosti přepravy odpadů a přeshraniční přepravy odpadů,
h) požadavky na údaje o odpadu, základní popis odpadu, vedení průběžné evidence a ohlašování,
i) podrobnosti nakládání s komunálními odpady,
j) podrobnosti nakládání s nebezpečnými odpady,
k) podrobnosti vztahující se k vybraným kovovým odpadům,
l) podrobnosti nakládání s vybouranými stavebními materiály při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby,
m) podrobnosti nakládání s biologicky rozložitelnými odpady,
n) podrobnosti komunitního kompostování,
o) podrobnosti nakládání s kaly,
p) podrobnosti nakládání s polychlorovanými bifenyly,
q) podrobnosti nakládání s odpadní rtutí,
r) podrobnosti nakládání s odpadními oleji,
s) podrobnosti nakládání s léčivy z domácností a
t) podrobnosti ekonomických nástrojů.

Pro účely této vyhlášky se rozumí

a) inertním materiálem materiál, který nemá nebezpečné vlastnosti a u něhož za normálních klimatických podmínek nedochází k žádným významným fyzikálním, chemickým nebo biologickým změnám; inertní materiál nehoří ani jinak chemicky či fyzikálně nereaguje, nepodléhá biologickému rozkladu ani nezpůsobuje rozklad jiných látek, s nimiž přichází do styku, a to způsobem, který ohrožuje nebo poškozuje lidské zdraví nebo životní prostředí nebo který vede k překročení limitů znečišťování stanovených jinými právními předpisy³⁾; směsné odpady nejsou inertním materiálem,

b) zařízením na použití upravených kalů všechny díly půdních bloků podle jiného právního předpisu⁴⁾, na kterých používá upravené kaly jedna osoba užívající zemědělskou půdu, a všechna místa, kde tato osoba dočasně ukládá upravené kaly,

c) anaerobním rozkladem řízený a kontrolovatelný mikrobiální mezofilní nebo termofilní rozklad organických látek bez přístupu vzduchu v zařízení bioplynové stanice jako samostatné technologie za vzniku bioplynu a digestátu,

d) biologickým odpadem rostlinného původu biologický odpad, který neobsahuje biologický odpad živočišného původu, ani s ním nepřišel do kontaktu,

e) biologickým odpadem živočišného původu odpad, který obsahuje vedlejší produkty živočišného původu nebo jinou složku živočišného původu,

f) odpady vzniklými při spalování odpadů jakékoliv kapalné nebo pevné odpady včetně popela, strusky, popílku a zachyceného prachu z odlučovačů a filtrů, reakčních produktů z čištění plynu, kalu z čištění odpadních vod, použitých katalyzátorů a použitého aktivního uhlí, které vznikají při procesu tepelného zpracování odpadů, a

g) strukturou zakládky celkový objem pórů z celkového objemu surovinové skladby zakládky vyjádřený v procentech; definuje rozsah zadržení plynů a kapalin zejména v surovinové skladbě zakládky.

Katalog odpadů je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce.

(1) Odpad se zařazuje pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů uvedená v Katalogu odpadů, v nichž první dvojčíslí označuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí dvojčíslí druh odpadu. Některé odpady se zařazují pod osmimístná katalogová čísla podruhů odpadů uvedená v Katalogu odpadů.

(2) Odpad se přiřazuje ke katalogovým číslům 20 01 01 01, 20 01 08 01, 20 01 40 01, 20 01 40 02, 20 01 40 03, 20 01 40 04, 20 01 40 05, 20 01 40 06, 20 03 01 01 pouze, pokud se jejich původce rozhodne pro jejich oddělené soustřeďování.

(3) Podle odvětví, oboru nebo technologického procesu, v němž odpad vzniká, se nejdříve vyhledá odpovídající skupina, uvnitř skupiny potom podskupina odpadu. V dané podskupině se vyhledá název druhu odpadu s příslušným katalogovým číslem; při tom se volí co nejurčitější označení odpadu.

(4) Pokud pro určitý odpad nelze v Katalogu odpadů nalézt odpovídající katalogové číslo odpadu ve skupinách 01 až 12 a 17 až 20, hledá se katalogové číslo pro daný odpad ve skupinách 13, 14 a 15 Katalogu odpadů.

(5) Pokud se nenalezne žádné vhodné katalogové číslo ani ve skupinách 13, 14 a 15, hledá se katalogové číslo pro daný odpad ve skupině 16.

(6) Pokud se nenalezne žádné vhodné katalogové číslo ani ve skupině 16, přidělí se danému odpadu katalogové číslo končící dvojčíslím 99 ze skupiny odpadů vyhledané postupem podle odstavce 2. V názvu se uvede technický nebo běžně užívaný název odpadu. Katalogové číslo končící dvojčíslem 99 ve spojení s technickým nebo běžně užívaným názvem odpadu označuje vždy samostatný poddruh odpadu.

(1) Odpady z vozidel s ukončenou životností se zařazují pod katalogová čísla v podskupině 16 01. Pokud pro odpad z vozidel s ukončenou životností není v podskupině 16 01 katalogové číslo uvedeno, postupuje se způsobem stanoveným v §4 odst. 2, 3 a 5.

(2) Provozovatel zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností zařadí přijaté vozidlo s ukončenou životností pod katalogové číslo 16 01 04* a v případě vozidel z jiných druhů přepravy pod katalogové číslo 16 01 04 01*. Zpracovatel vozidel s ukončenou životností může vozidlo s ukončenou životností zařazené pod katalogové číslo 16 01 04* a v případě vozidel z jiných druhů přepravy zařazené pod katalogové číslo 16 01 04 01* po odnětí nebezpečných částí a odčerpání provozních náplní zařadit pod katalogové číslo 16 01 06 v případě vozidel s ukončenou životností a v případě vozidel z jiných druhů přepravy pod katalogové číslo 16 01 06 01.

(3) Odpady, které naplní definici komunálního odpadu podle zákona, se zařazují do skupiny 20. Do této skupiny nesmí být zařazeny žádné jiné odpady.

(4) Do druhu odpadu 20 03 01 Směsný komunální odpad se zařazuje pouze zbytkový ostatní komunální odpad, který není možné zařadit do jiného druhu odpadu ve skupině 20.

(5) Poddruh odpadů se používá namísto druhu odpadu pro účely vedení průběžné evidence, ohlašování s výjimkou statistického zjišťování pro potřeby Českého statistického úřadu, informací o odpadu, základního popisu odpadu, osvědčení a výkazu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852, hodnocení nebezpečných vlastností odpadu a požadavku odděleného soustřeďování. Pro ostatní účely je rozhodující příslušnost odpadu k druhu odpadu. Poddruh odpadu může být použit pro účely povolení provozu zařízení určeného pro nakládání s odpady.

(6) Pokud není stanoveno jinak, vztahují se na poddruh odpadu požadavky na nakládání s odpadem vztahující se na nadřazený druh odpadu.

(1) Nebezpečné odpady jsou označeny v Katalogu odpadů symbolem „*“.

(2) Pokud jsou v Katalogu odpadů jednomu druhu odpadu přiřazena dvě katalogová čísla odpadu, z nichž jedno je označeno jako nebezpečný odpad a druhé nikoliv, odpad se zařazuje pod katalogové číslo podle toho, zda se v souladu s §7 odst. 1 písm. a) a c) zákona jedná o nebezpečný odpad či nikoliv.

(3) Nebezpečná vlastnost odpadu se posuzuje porovnáním koncentrace látek v odpadech nebo výsledků zkoušek odpadu podle odstavce 4 s kritérii a limitními hodnotami ukazatelů stanovených pro tyto vlastnosti v přímo použitelném předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů⁴⁾ nebo doplňujícími limitní hodnotami a kritérii pro hodnocení nebezpečných vlastností pod označením kódem HP 9, HP 14 a HP 15 v příloze č. 2 k této vyhlášce.

(4) Pro posouzení nebezpečných vlastností odpadů, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí³⁾ jinak, lze použít pouze zkušební metody, které jsou uvedeny v přímo použitelném předpisu Evropské unie o zkušebních metodách⁵⁾ nebo v jiných mezinárodně uznávaných zkušebních metodách a pokynech. Zkoušky prováděné na obratlovcích jsou zakázány. Pro posouzení nebezpečné vlastnosti HP 14 Ekotoxický se použije metoda uvedená v příloze č. 3 k této vyhlášce.

(5) Pokud byla nebezpečná vlastnost odpadu posouzena na základě zkoušky odpadu i za využití koncentrací nebezpečných látek, mají přednost výsledky zkoušek odpadu.

(6) Při posouzení nebezpečných vlastností odpadu se musí přihlížet i ke skutečnosti, že po odběru vzorků odpadu může při nakládání s odpadem dojít ke kvantitativní nebo kvalitativní změně posuzovaného odpadu. Tato skutečnost musí být zohledněna v dokumentaci dokládající výsledek hodnocení.

(1) Nebezpečnou vlastnost odpadu HP 9 Infekčnost lze posoudit na základě popisu vzniku odpadu, z odborného posudku technologie produkující odpad nebo technologie úpravy odpadu a popisu odpadu z hlediska možného obsahu infekčního agens ve smyslu přílohy č. 2 k této vyhlášce.

(2) U nebezpečných vlastností HP 4 Dráždivé - dráždivé pro oči a kůži, HP 6 Akutní toxicita a HP 8 Žíravé se pro posouzení použijí mezní hodnoty pro jednotlivé látky uvedené v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů⁴⁾. Je-li látka přítomna v odpadu v koncentraci, která je nižší než mezní hodnota, nezahrne se do žádného výpočtu mezní hodnoty.

(3) Odpad obsahující polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PCDD/PCDF), 1,1,1-trichlor-2,2-bis(4-chlorfenyl) ethan (DDT), chlordan, hexachlorcyklohexany (včetně lindanu), dieldrin, endrin, heptachlor, hexachlor-benzen, chlordekon, aldrin, pentachlorbenzen, mirex, toxafen, hexabrombifenyl a/nebo PCB, které překračují koncentrační limity uvedené v příloze IV přímo použitelného předpisu Evropské unie o perzistentních organických znečišťujících látkách⁶⁾, se zařazuje jako nebezpečný.

(4) Koncentrační limity stanovené v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů⁴⁾ se nevztahují na čisté slitiny kovů v kompaktní formě, které nejsou znečištěny nebezpečnými látkami. Čisté slitiny kovů v pevném stavu, které se považují za nebezpečné odpady, jsou jmenovitě uvedeny a označeny jako nebezpečné v příloze č. 1 k této vyhlášce.

(5) Při posouzení nebezpečných vlastností odpadů lze zohlednit tyto poznámky uvedené v příloze VI přímo použitelného předpisu Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí³⁾:

a) 1.1.3.1 Poznámky týkající se identifikace, klasifikace a označování látek: poznámky B, D, F, J, L, M, P, Q, R a U,

b) 1.1.3.2 Poznámky ke klasifikaci a označování směsí: poznámky 1, 2, 3 a 5.

(6) Pro účely evidence se odpady zařazené podle Katalogu odpadů jako odpady nebezpečné označují „N“, odpady zařazené jako odpady ostatní se označují „O“ a odpady, kterým byla kategorie nebezpečný odpad přiřazena v souladu s § 7 odst. 1 písm. a) a c) zákona a nemají v Katalogu odpadů katalogové číslo označené symbolem „*“, se označují jako „O/N“. Odpady zařazené podle Katalogu odpadů jako nebezpečné a zařazené do kategorie ostatní na základě osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů se přednostně zařazují pod odpovídající druh odpadu kategorie O a v případě, že takovýto druh odpadu v Katalogu odpadů není, pak se označují jako „N/O“.

(1) Pokud není stanoveno jinak, vzorkování odpadu pro účely zjištění přijatelnosti odpadu do zařízení, hodnocení nebezpečných vlastností odpadu a další zkoušky pro dokladování kvality odpadu pro další nakládání s ním nebo pro zjištění jeho vlastností a dokumentace tohoto vzorkování se provádí v souladu s technickou normou ČSN EN 14899 Charakterizace odpadů - Vzorkování odpadů - Zásady přípravy programu vzorkování a jeho použití.

(2) Obsah vzdělávacího programu pro provádění a řízení vzorkování odpadu je stanoven v příloze č. 4 k této vyhlášce.

(3) Vzorkování, laboratorní zkoušky a ekotoxikologické nebo mikrobiologické testy se provádí pro daný účel vhodnými ověřenými vědeckými metodami. Pokud není stanoveno jinak, požadavek podle věty první je splněn, pokud je pro daný účel použita vhodná metoda uvedená v příloze č. 5 k této vyhlášce.

(4) Vzorky je možné odebrat před vznikem odpadu, pokud nemá proces vzniku odpadu dopad na sledované ukazatele.

Zdroje, z nichž osoba pověřená k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu (dále jen „pověřená osoba“) vycházela v rámci svého hodnocení, musí být v dokumentaci postupu pověřené osoby uvedeny pro každou hodnocenou vlastnost samostatně. Zkoušky odpadu se provádějí pouze v případě, že pro účely hodnocení jednotlivých nebezpečných vlastností odpadu shromážděné podklady nepostačují k úsudku pověřené osoby. Úsudek musí být v rámci dokumentace postupu pověřené osoby odůvodněn ve vztahu ke každému ukazateli stanovenému jako kritérium nebezpečné vlastnosti.

(1) Obsahem školení pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů jsou vždy základní informace o

a) právních předpisech nezbytných pro provádění hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a souvisejících právních předpisech,

b) zařazování odpadů podle Katalogu odpadů,

c) zásadách pro stanovení programu zkoušení odpadů, vypracování programu vzorkování s důrazem na dokumentaci celého procesu vzorkování a nakládání se vzorky před jejich předáním ke zkouškám a interpretaci výsledků zkoušek,

d) zásadách bezpečnosti práce při vzorkování odpadů,

e) způsobu a postupu hodnocení jednotlivých nebezpečných vlastností v souladu s § 8,

f) postupu pro výběr laboratoří a odborných pracovišť pro zkoušky vzorků odpadů, náležitostech protokolů o výsledcích zkoušek a jejich interpretaci,

g) zdravotních rizicích a rizicích pro životní prostředí při nakládání s nebezpečnými odpady,

h) obsahu a náležitostech osvědčení a sdělení,

i) postupu pro uchovávání dokumentů souvisejících s hodnocením nebezpečných vlastností odpadů,

j) používání Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.

(2) Pro osobu, která absolvovala školení podle odstavce 1, je dostačující, pokud se účastní v pravidelných nejvýše 14měsíčních intervalech školení pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, jehož obsahem jsou aktuální informace o změnách týkajících se základních informací, které jsou obsahem školení podle odstavce 1. Pro účely splnění podmínek pro pověření k hodnocení nebezpečných odpadů nebo jeho prodloužení se považuje za termín absolvování školení pro hodnocení nebezpečných odpadů vždy poslední takovéto školení, kterého se zúčastnila.

(1) Zadání hodnocení nebezpečných vlastností odpadu obsahuje

a) obchodní firmu nebo název, právní formu a adresu sídla, je-li žadatel právnickou osobou; obchodní firmu nebo jméno a příjmení a adresu sídla, je-li žadatel fyzickou osobou,

b) identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno,

c) číslo jednací a datum vydání povolení příslušného správního orgánu k provozování zařízení určeného pro nakládání s odpady, pokud bylo vydáno, a označení orgánu, který povolení vydal,

d) zařazení odpadu podle Katalogu odpadů,

e) popis vzniku odpadu, určení místa vzniku odpadu adresou provozovny a identifikačním číslem provozovny nebo zařízení, bylo-li přiděleno, a popis provozu, zařízení, technologie a postupu úpravy, při němž odpad vznikl, výčet a vlastností surovin, které byly použity a vstupují nebo mohou vstupovat do odpadu,

f) charakteristiku odpadu a specifikaci složení odpadu z hlediska obsahu chemických látek a infekčních agens, které se v odpadu vyskytují nebo jejichž výskyt lze vzhledem k původu odpadu za určitých podmínek předpokládat, včetně jejich vlastností a klasifikace a

g) množství produkovaného odpadu za jednotku času.

(2) Pokud nejsou podklady podle odstavce 1 z hlediska hodnocení nebezpečných vlastností odpadu uvedených v § 8 dostačující, může pověřená osoba na žadateli v nezbytném rozsahu požadovat předložení dalších podkladů, a to zejména

a) plán odběru vzorků a protokol o odběru vzorků odpadu,

b) údaje o způsobu přepravy vzorků pro účely zkoušek nebezpečných vlastností odpadu,

c) protokoly o zkouškách odpadu provedených s ohledem na předpokládané vlastnosti odpadu,

d) doplňující údaje o původu nebo technologii vzniku odpadu z hlediska možného výskytu patogenních mikroorganismů,

e) protokol o ověření účinnosti dekontaminačního procesu.

(1) Osvědčení obsahuje

a) identifikační údaje žadatele o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu,

b) identifikační údaje pověřené osoby nebo osob, které se na hodnocení dotčeného odpadu podílely, a to

1. obchodní firmu nebo název a adresu sídla, jde-li o právnickou osobu,
2. obchodní firmu nebo jméno a příjmení a adresu sídla, jde-li o fyzickou osobu oprávněnou k podnikání,
3. jméno a příjmení a adresu bydliště, jde-li o fyzickou osobu,
4. identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno,

c) jméno a příjmení odborného zástupce pověřené osoby, byl-li ustanoven,

d) název druhu a katalogové číslo dotčeného odpadu podle Katalogu odpadů a návrh na jeho zařazení v návaznosti na výsledky jeho hodnocení,

e) popis provozu zařízení, vstupních surovin do technologie nebo postupu, při němž odpad vznikl nebo vzniká, určení místa vzniku odpadu adresou provozovny a identifikačním číslem provozovny nebo zařízení, bylo-li přiděleno, popis technologie nebo postupu vzniku odpadu, informace o odpadu a vstupech, které by mohly ovlivnit kvalitu odpadu, zhodnocení řízení procesů, při nichž odpad vznikl nebo vzniká vzhledem k neměnnosti jeho kvality, zhodnocení neměnnosti vlastností odpadu po jeho vzniku,

f) výsledek a zdůvodnění hodnocení jednotlivých nebezpečných vlastností odpadu uvedených v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů⁴⁾; u každé nebezpečné vlastnosti bude uvedeno, zda hodnocení bylo provedeno na základě úsudku pověřené osoby, na základě výsledků zkoušek a úsudku pověřené osoby nebo na základě výsledků zkoušek,

g) dobu platnosti osvědčení a případné podmínky platnosti osvědčení,

h) četnost a způsob následné kontroly vlastností odpadu, podmínky ovlivňující neměnnost technologických postupů a surovinových vstupů,

i) závěr hodnocení,

j) identifikační číslo přidělené Integrovaným systémem plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí,

k) datum vydání, podpis všech pověřených osob; má-li pověřená osoba ustanoveného odborného zástupce, též podpis odborných zástupců pověřených osob, které se na jeho vypracování podílely, a

l) seznam vlastních a žadatelem poskytnutých podkladů použitých při hodnocení nebezpečných vlastností odpadu.

(2) Osvědčení může obsahovat dodatek pověřené osoby nebo osob

a) o přezkoumání případných změn v technologii nebo ve vstupních surovinách u původce nebo oprávněné osoby, že nedošlo k ovlivnění složení odpadu nebo jeho vlastností, nebo

b) o změně podmínek platnosti osvědčení včetně změn četnosti a způsobu následné kontroly vlastností odpadu.

(3) Sdělení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až f) a i) až l). V rámci náležitostí podle odstavce 1 písm. f) musí sdělení vždy obsahovat výsledek hodnocení jedné nebo více nebezpečných vlastností odpadu uvedených v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů⁴⁾, které byly u odpadu při hodnocení zjištěny, nebo které nebylo možné vyloučit. Pověřená osoba ve sdělení uvede, zda hodnocení jednotlivých nebezpečných vlastností bylo provedeno na základě úsudku pověřené osoby, výsledků zkoušek odpadu a úsudku pověřené osoby nebo výsledků zkoušek odpadu.

(4) V případě, že dotčený odpad hodnotí více než jedna pověřená osoba, skládají se osvědčení nebo sdělení z

a) části obsahující hodnocení podle odstavce 1 písm. f) jedné nebo souboru nebezpečných vlastností odpadu, které provedla každá pověřená osoba podílející se na hodnocení odpadu,

b) částí podle odstavce 1 písm. a) až e) a g) až l), které jsou společné pro všechny pověřené osoby podílející se na hodnocení odpadu.

(5) Náležitosti obsahu dokumentační zprávy jsou uvedeny v příloze č. 6 k této vyhlášce. Přílohy dokumentační zprávy se nevkládají do Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Pověřená osoba uchovává přílohy dokumentační zpravy vztahující se k hodnocením nebezpečných vlastností odpadu, jejichž hodnocení prováděla.

Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti.

(1) Odpady se do 31. prosince 2023 zařazují ke druhu odpadu podle vyhlášky č. 93/2016 Sb., o katalogu odpadů, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona. V roce 2024 se místo poddruhu odpadu zařazuje odpad do příslušného druhu odpadu. Zařízení určené pro nakládání s odpady nebo obchodník, kteří mohou přebírat poddruh odpadu, mohou v roce 2024 přebírat odpovídající druh odpadu.

(2) Nebezpečná vlastnost HP 14 Ekotoxický může být po dobu 3 let ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky posuzována podle tabulky č. 1.1 v příloze č. 1 k vyhlášce č. 94/2016 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona.

Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni jejího vyhlášení.

KATALOG ODPADŮ

Skupiny katalogu odpadů

01 Odpady z geologického průzkumu, těžby, úpravy a dalšího fyzikálního a chemického zpracování nerostů a kamene

02 Odpady z prvovýroby v zemědělství, zahradnictví, myslivosti, rybářství, lesnictví a z výroby a zpracování potravin

03 Odpady ze zpracování dřeva a výroby desek, nábytku, celulózy, papíru a lepenky

04 Odpady z kožedělného, kožešnického a textilního průmyslu

05 Odpady ze zpracování ropy, čištění zemního plynu a z pyrolytického zpracování uhlí

06 Odpady z anorganických chemických procesů

07 Odpady z organických chemických procesů

08 Odpady z výroby, zpracování, distribuce a používání nátěrových hmot (barev, laků a smaltů), lepidel, těsnicích materiálů a tiskařských barev

09 Odpady z fotografického průmyslu

10 Odpady z tepelných procesů

11 Odpady z chemických povrchových úprav, z povrchových úprav kovů a jiných materiálů a z hydrometalurgie neželezných kovů

12 Odpady z tváření a z fyzikální a mechanické úpravy povrchu kovů a plastů

13 Odpady olejů a odpady kapalných paliv (kromě jedlých olejů a odpadů uvedených ve skupinách 05 a 12)

14 Odpady organických rozpouštědel, chladiv a hnacích médií (kromě odpadů uvedených ve skupinách 07 a 08)

15 Odpadní obaly, absorpční činidla, čisticí tkaniny, filtrační materiály a ochranné oděvy jinak neurčené

16 Odpady v tomto katalogu jinak neurčené

17 Stavební a demoliční odpady (včetně vytěžené zeminy z kontaminovaných míst)

18 Odpady ze zdravotní nebo veterinární péče a /nebo z výzkumu s nimi souvisejícího (s výjimkou kuchyňských odpadů a odpadů ze stravovacích zařízení, které bezprostředně nesouvisejí se zdravotní péčí)

19 Odpady ze zařízení na zpracování (využívání a odstraňování) odpadu, z čistíren odpadních vod pro čištění těchto vod mimo místo jejich vzniku a z výroby vody pro spotřebu lidí a vody pro průmyslové účely

20 Komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů) včetně složek z odděleného sběru

Doplňující limitní hodnoty a kritéria pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadu HP 9, HP 14 a HP 15

1. HP 9 Infekční

1.1. Přiřazení nebezpečné vlastnosti HP 9 Infekční se posuzuje podle pravidel stanovených v jiných právních předpisech nebo referenčních dokumentech⁷⁾.

1.2. Hodnocení nebezpečné vlastnosti HP 9 Infekční se vždy provádí na základě popisu vzniku odpadu, odborného posudku technologie produkující odpad nebo technologie úpravy odpadu a popisu odpadu z hlediska možného obsahu infekčního agens⁷⁾.

1.3. Pro hodnocení je nezbytné posoudit, zda odpad obsahuje

a) mikroorganismy - mikrobiologická agens, buněčná nebo nebuněčná, schopná rozmnožování nebo přenosu genetického materiálu. Mikrobiologická agens zahrnují řasy, bakterie, plísně, parazity, plasmidy, priony, viry a jejich geneticky modifikované varianty. Hodnocení mikroorganismů z hlediska patogenity se provádí podle současných poznatků⁸⁾;

b) životaschopné mikroorganismy - podle stavu organismu v místě a čase produkce odpadu. Mikroorganismy, které byly usmrceny, nejsou považovány za infekční;

c) toxiny produkované mikroorganismy, které mohou pocházet z odpadů s nebezpečnou vlastností HP 9 Infekční, i když produkující organismus již v odpadu není přítomen.

1.4. Toxiny z mikroorganismů jsou hodnoceny stejně jako chemické látky porovnáváním míry rizika, a jsou jim přiděleny kódy označující jejich rizikové vlastnosti. Odpad je následně klasifikován podle příslušné nebezpečné vlastnosti, například jako odpad s nebezpečnou vlastností HP 6.

1.5. Při hodnocení nebezpečné vlastnosti HP 9 Infekční u upravených odpadů je nutné popsat technologický proces, metodu dekontaminace (fyzikální, chemickou nebo biologickou) a prokázat účinnost úpravy odpadů nebo dekontaminace validací technologie nebo metody. Postupy pro prokázání účinnosti dekontaminace jsou uvedeny v jiných právních předpisech a metodikách⁷⁾.

1.6. Indikátory účinnosti úpravy odpadu nebo dekontaminace odpadu jsou mikrobiologická vyšetření. Metody stanovení indikátorových mikroorganismů jsou uvedeny v příslušných metodikách⁷⁾.

2. HP 14 Ekotoxický

Pokud se nebezpečná vlastnost HP 14 Ekotoxický posuzuje provedením zkoušky, má odpad nebezpečnou vlastnost HP 14 Ekotoxický, pokud při provádění zkoušky podle přílohy č. 3 dojde k překročení limitních hodnot uvedených v tabulce č. 1 alespoň pro jeden zkušební organismus.

Tabulka č. 1: Požadavky na výsledky zkoušek ekotoxicity

Pro porovnání výsledku zkoušek ekotoxicity s limitní hodnotou se nezohledňuje nejistota měření.

3. HP 15 Odpad schopný vykazovat při nakládání s ním některou z výše uvedených nebezpečných vlastností, kterou v době vzniku neměl

Vedle přiřazení nebezpečné vlastnosti HP 15 na základě přímo použitelného předpisu má nebezpečnou vlastnost HP 15 rovněž odpad, který uvolňuje do vodného výluhu škodliviny v množstvích překračujících hodnoty limitních koncentrací ve výluhu stanovených v v tabulce č. 2.

Tabulka č. 2 Hodnoty limitních koncentrací ve výluhu pro hodnocení nebezpečné vlastnosti HP 15

Vysvětlivka k tabulce č. 2:

Jednosytnými fenoly se rozumí suma jednosytných fenolů těkajících s vodní parou.

1. Zkoušky s bakteriemi, perloočkou a řasami se provádějí s vodným výluhem pevného odpadu nebo s kapalným odpadem, zkouška se salátem se provádí s pevným nebo kapalným odpadem.

2. Koncentrace zkoušeného vzorku pevného odpadu činí 10 % hm. vzorku, tj. 100 g sušiny odpadu + 900 g sušiny umělé půdy. Umělá půda slouží zároveň jako kontrola.

3. Kapalný odpad mísitelný s vodou se filtruje membránovým filtrem 0,45 µm v souladu s normou ČSN EN 14735 Charakterizace odpadů - Charakterizace odpadů - Příprava vzorků odpadu pro testy ekotoxicity a používá se ředěný na koncentraci 100 g/l s přidáním stejných živin a ve stejné koncentraci jako v kontrole podle odpovídající technické normy. Dále se postupuje podle bodu 4. S kapalným odpadem nemísitelným s vodou se akvatické zkoušky neprovádějí v souladu s normou ČSN EN 14735. Kapalný odpad se aplikuje v množství 100 g do 900 g sušiny umělé půdy.

4. Vodný výluh pevného odpadu se používá ředěný (při koncentraci 100 ml/l) s přidáním stejných živin a ve stejné koncentraci jako v kontrole, podle odpovídající technické normy. V případě zkoušky s luminiscenčními bakteriemi Aliivibrio fischeri to znamená, že se k 0,5 ml ředěného vzorku (koncentrace 200 ml/l) s upravenou salinitou podle pokynů uvedených v technické normě ČSN EN ISO 11348 Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Vibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích) - 1, 2 a dodatku Změna A 01/19 Jakost vod - Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Aliivibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích) - část 1: Metoda s čerstvě připravenými bakteriemi, část 2: Metoda se sušenými bakteriemi přidá 0,5 ml suspenze bakterií (zkoušená koncentrace vzorku je 100 ml/l). V případě zkoušky s řasami Desmodesmus subspicatus se použije vodný výluh o koncentraci 100 ml/l, s přídavkem živin, přídavek řasové suspenze nesmí být větší než 1 % objemu zkoušeného vzorku.

5. Příprava výluhu:

Při přípravě výluhu se postupuje podle ČSN EN 12457-4 ze dne 1. července 2003 Charakterizace odpadů - Vyluhování - Ověřovací zkouška vychovatelnosti zrnitých odpadů a kalů - Část 4: Jednostupňová vsádková zkouška při poměru kapalné a pevné fáze 10 l/kg pro materiály se zrnitostí menší než 10 mm (bez zmenšení velikosti částic, nebo s ním).

Pro filtraci se použijí membránové filtry 0,45 μm z PTTE nebo nylonu místo filtrů z acetylcelulózy nebo nitrocelulózy.

6. V případě odpadů obsahujících anorganická pojiva (vápno, hydraulické vápno, cement a další silikáty) může být pH výluhu upraveno na hodnotu odpovídající doporučenému pH v netoxické kontrole podle odpovídající technické normy a pH pevného vzorku pro zkoušku se salátem může být upraveno roztokem kyseliny sírové na hodnotu 6,0 ± 0,5. Koncentrace kyseliny potřebná k úpravě hodnoty pH vzorku má být taková, aby změna objemu byla co nejmenší. Přídavek kyseliny nemá způsobit srážení nebo komplexaci, v takovém případě se úprava pH neprovádí.

7. Doplňující podmínky pro provedení zkoušky se zkušebním organismem Salát Lactuca sativa podle technické normy ČSN EN ISO 11269-1 Kvalita půdy - Stanovení účinků znečišťujících látek na půdní flóru - Část 1: Metoda měření inhibice růstu kořene:

Zkouška se provede se semeny salátu hlávkového k rychlení Lactuca sativa var. capitata, Safír. Pro zkoušku se vybírají nepoškozená semena stejné velikosti, chemicky neošetřená. Semena salátu se nechají předklíčit ve zkušební nádobě na vrstvě filtračního papíru zvlhčeného vodou po dobu 24 až 48 h, při laboratorní teplotě, bez regulace osvětlení. Pro zkoušku se vybírají naklíčená semena, popř. s kořínkem, který je kratší než 2 mm.

Do zkušební nádoby se naváží 200 až 300 g zvlhčeného zkoušeného vzorku odpadu (ředěného v hmotnostním poměru 1:9 umělou půdou) nebo kontroly (umělá půda). Výška vrstvy vzorku v nádobě musí být minimálně 3 cm. Rozvrhne se pravoúhlá síť, např. 5x3 body. Do vytvořených jamek asi 0,5 až 1 cm hlubokých se pinzetou rovnoměrně rozmístí po 15 naklíčených semenech salátu, kořínkem směrem dolu. Semena se ke vzorku přitlačí, vzorkem se nezakrývají a takto připravené nádoby uzavřené víkem se umístí do termostatu s teplotou 24 ± 2 °C bez přístupu světla.

Zkouška se provádí ve třech paralelních stanoveních. Po 120 ± 2 h inkubace se salát šetrně oddělí od vzorku a změří se a zaznamenává délka všech kořenů ve zkoušeném vzorku a v kontrole s přesností na 1 mm.

Základem pro hodnocení zkoušky inhibice růstu je průměrná délka kořene zjištěná v kontrole a zkoušeném vzorku. Jestliže předklíčené semeno nevytvoří kořínek, započítává se tato hodnota do střední hodnoty jako nulová. Variační koeficient paralelních stanovení nesmí překročit 20 %. Průměrná délka kořene salátu v kontrole musí být minimálně 15 mm.

Doporučuje se pravidelně provádět zkoušku s referenční látkou. Stanovuje se EC50 kyseliny borité za použití umělé půdy, přičemž doporučená hodnota EC50 se pohybuje v rozmezí 300 mg.kgsuš-1 až 650 mg.kgsuš-1.

Aby se prokázala jednotnost laboratorních zkušebních podmínek, jsou do každé zkoušky inhibice růstu kořene zahrnuty tři zkušební nádoby naplněné pískem, po 6 semenech předklíčeného salátu.

Vyhodnocení zkoušky se provádí v souladu s normou ČSN EN ISO 11269-1 Kvalita půdy - Stanovení účinků znečišťujících látek na půdní flóru - Část 1: Metoda měření inhibice růstu kořene. Doporučená střední hodnota délky kořene je 30 mm.

Zkušební metody pro hodnocení nebezpečné vlastnosti HP 14 jsou uvedeny v těchto technických předpisech:

Bakterie Aliivibrio fischeri - ČSN EN ISO 11348-1 ze dne 1. května 2009 Jakost Vod. Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Vibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích), - Část 1: Část 1: Metoda s čerstvě připravenými bakteriemi.

Bakterie Aliivibrio fischeri - ČSN EN ISO 11348-2 ze dne 1. května 2009 Jakost vod - Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Vibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích), - Část 2: Metoda se sušenými bakteriemi.

Bakterie Aliivibrio fischeri - ČSN EN ISO 11348-2:2009/A1 (757734), Jakost vod - Stanovení inhibičního účinku vzorků vod na světelnou emisi Vibrio fischeri (Zkouška na luminiscenčních bakteriích) - Část 2: Metoda se sušenými bakteriemi, Dodatek z 1.6.2019.

Perloočka Daphnia magna Straus - ČSN EN ISO 6341 ze dne 1. května 2013 Kvalita vod - Zkouška inhibice pohyblivosti Daphnia magna Straus (Cladocera, Crustacea) - Zkouška akutní toxicity.

Řasa Desmodesmus subspicatus - ČSN EN ISO 8692 ze dne 1. srpna 2012 Kvalita vod - Zkouška inhibice růstu sladkovodních zelených řas.

Salát Lactuca sativa - ČSN EN ISO 11269-1 ze dne 1. srpna 2013 Kvalita půdy - Stanovení účinků znečišťujících látek na půdní flóru - Část 1: Metoda měření inhibice růstu kořene.

A. Základní školení obsahuje informace alespoň o:

1. právních předpisech upravujících nakládání s odpady včetně cílů POH ČR,

2. odborné způsobilosti osob oprávněných ke vzorkování odpadů,

3. vzorkování odpadů a dokumentace odběru vzorků v souladu s technickou normou ČSN EN 14899 ze dne 1. července 2006 Charakterizace odpadů - vzorkování odpadů - Zásady přípravy programu vzorkování a jeho použití,

4. souvisejících technických předpisech a technických normách majících dopad na vzorkování odpadů,

5. metodických pokynech ministerstva majících dopad na vzorkování odpadů,

6. metodách vzorkování pevných a kapalných odpadů včetně úpravy vzorku, jeho uchovávání a dopravy vzorků do laboratoře,

7. aspektech (kritériích) výběru zkušební laboratoře,

8. dokumentaci vzorkování a činnostech souvisejících,

9. způsobech (nebo postupech) interpretace výsledků zkoušek,

10. bezpečnosti práce při odběrech vzorků odpadů včetně používání odpovídajících osobních ochranných pracovních prostředků.

Dále kurz obsahuje praktický výcvik zaměřený na zvládání a ověření získaných teoretických znalostí a závěrečný test k ověření získaných znalostí.

Časový rozsah základního školení činí minimálně 24 hodin.

B. Zdokonalovací a udržovací jednodenní školení obsahuje alespoň:

1. informace o změnách v související právní úpravě, změnách v souvisejících technických předpisech (technických normách), změnách v metodách zkoušení, které mají dopad na přípravu vzorků,

2. novinky a zkušenosti z praxe vzorkování odpadů, novinky související s teorií vzorkování a technickým vybavením vzorkaře,

3. opakování zásad bezpečnosti práce při vzorkování odpadů,

4. ukázky přístupů k vzorkování různých druhů odpadů - videozáznamy, informace o výsledcích vzorkování a zkoušek vzorků odebíraných v předcházejících doškolovacích školeních,

5. praktický odběr vzorku odpadů a jeho úprava na laboratorní vzorek včetně zpracování odpovídající dokumentace a případných následných zkoušek vybraných ukazatelů s cílem identifikovat vlivy vzorkování na výsledky zkoušek.

Časový rozsah doškolovacího a udržovacího školení činí 8-12 hodin.

Metody provádění zkoušek a vzorkování

1. ÚVOD

1.1. Informace o žadateli a zadání hodnocení nebezpečných vlastností odpadu

1.2. Identifikace pověřené osoby nebo osob podílejících se na hodnocení odpadu

1.3. Identifikace osoby, která zpracovala dokumentační zprávu o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu

2. PODKLADY

2.1. Podklady a dokumenty předané žadatelem

2.2. Podklady a dokumenty vlastní

3. POPISNÁ ČÁST

3.1. Popis technologie nebo způsobu vzniku odpadu

3.1.1 Popis zařízení, při jehož provozu odpad vzniká

3.1.2 Vznik odpadu a místo vzniku odpadu

3.1.3 Vstupy, které by mohly ovlivnit kvalitu odpadu

3.1.3.1 Technologie vzniku odpadu

3.1.3.2 Vstupní suroviny do technologie vzniku odpadu

3.1.3.3 Nepředpokládané vlivy

3.1.3.4 Ostatní

3.1.4 Informace o zařízení a jeho technický stav

3.1.4.1 Rozhodnutí potřebná pro provoz zařízení

3.1.4.2 Technický stav zařízení

3.1.4.3 Sledované a známé vlastnosti odpadu

3.1.4.4 Rešeršní a uchovávané údaje o vlastnostech odpadu

3.2. Informace o provedených zkouškách

3.2.1 Způsobilost osob podílejících se na zkoušení odpadů - vzorkování odpadu

3.2.2 Zkušební laboratoře nebo odborná pracoviště

3.2.3 Zkušební metody

3.2.4 Výsledky laboratorních zkoušek

3.2.4.1 Identifikace protokolů o odběru vzorků odpadu

3.2.4.2 Identifikace protokolů o zkouškách

3.3 Informace o podkladech poskytnutých jiným pověřeným osobám

4. HODNOTÍCÍ ČÁST

4.1. Hodnocení jednotlivých nebezpečných vlastností odpadu

4.1.1 Definice a kritéria pro hodnocení

4.2.2 Hodnocení a odůvodnění podle § 6

4.2. Shrnutí

5. PODMÍNKY PLATNOSTI OSVĚDČENÍ

5.1. Stanovení trvalé kontroly nebezpečných vlastností odpadu po dobu platnosti osvědčení

5.2. Způsob odběru kontrolních vzorků ke zkouškám

5.3. Stanovení rozsahu ukazatelů pro ověření nebezpečných vlastností odpadu

6. ZÁVĚR

6.1. Shrnutí postupu hodnocení

6.2. Doporučení pro zařazení hodnoceného odpadu podle Katalogu odpadů

7. PŘÍLOHOVÁ ČÁST DOKUMENTAČNÍ ZPRÁVY O HODNOCENÍ NEBEZPEČNÝCH VLASTNOSTÍ ODPADU

7.1. Kopie plánu odběru vzorků

7.2. Protokol o odběru vzorku ke zkouškám rozhodujícím pro hodnocení, včetně protokolů o výsledcích zkoušek

7.3 Všechny další dokumenty související s provedeným hodnocením nebezpečných vlastností odpadu.