Platí velmi jednoduchá rovnice:

ZBYTEČNÉ OBALY + JEDNORÁZOVĚ POUŽITELNÉ VÝROBKY = ZBYTEČNÉ ODPADY

Zbytečné odpady deformují základ výpočtu podílu recyklace a využití odpadů, tím se zkreslují informace o výsledcích úsilí nás všech.

Jak konkrétně to deformují? Jak si to konkrétně představit?

Je to prosté:

zbytečné odpady jsou započítávány do základu výpočtu - tedy všech vyprodukovaných odpadů. Vůči této hodnotě se kalkulují kvóty recyklace a využití odpadů. A ty jsou v důsledku zbytečných odpadů zkresleny a neinformují zcela pravdivě.

Tím, že se celková produkce odpadů sníží o alespoň část zbytečných odpadů, výsledná hodnota kvót recyklace a využití odpadů bude vyšší, protože nebude obsahovat to, co je tam zbytečné.

Kosmetický průmysl - častý zdroj obalů, které se hned po vyprázdnění vyhodí do komunálního odpadu.

Všechny ty tuby, flakonky, sáčky a lahvičky jsou velmi často pouze jednorázové obaly, jejichž život je v pravdě jepičí.

A to se ještě nebavíme o jednorázových aplikačních pomůckách, jednorázových plastových rukavicích a dalším příslušenství.

Dlužno dodat, že o jejich existenci mimo jiné rozhodují i přísné hygienické předpisy, které s tím úzce souvisí.

A opravdu to nejde jinak?

Ale jde to! Seznamte se s překvapujícím řešením, které je příkladem hodným následování:

Jenom 40 ml kosmetického krému do tak velké dózy?

Není to škoda, že po vypotřebování náplně se musí takový obal vyhodit?

Pojďme spolu tuto dózu trochu více prozkoumat:

Co k tomu říci?

Ne, že by na tom nebylo už co vylepšovat, ale jde o příklad toho, že obal může současně plnit více funkcí:

• • působit reprezentativním dojmem

• • plnit přísná hygienická pravidla

• • být opakovaně použitelný

a tím z něho hned po jeho vyprázdnění nemusí být: ZBYTEČNÝ OBAL a posléze i ZBYTEČNÝ ODPAD

Proč by někdo dělal propagaci pro věci běžné potřeby? Zbytečné plýtvání!

Když to koupit prostě musím, tak na co je mi propagace výrobku na obalu?

Kdy je to nejčastěji?

1. 1. když kupuji chléb, nepotřebuji více než základní údaje o výrobku, které mohou být na cedulce vedle zboží nebo na jeho sáčku (jednotné, snadno recyklovatelné obaly, které prodejce opatří polepovacím štítkem)
   2. když kupuji boty, stačí mi obyčejná krabice se štítkem, kde jsou základní údaje
   3. když kupuji léky, nepotřebuji více než základní údaje (info viz příbalový leták)
   4. když kupuji léky s opakovaně použitelným aplikátorem (pokud se dá umýt), nepotřebuji aplikátor v každém samostatném balení (platí to omezeně - léky mají svá individuální pravidla)

A to není všechno:

Jako dítě si pamatuji, že oční kapátko šlo v lékárně koupit samostatně a tak je nebylo nutno dávat do každého samostatného balení očních kapek.

Ty zmíněné oční kapky byly ve skleněné uzavíratelné lahvičce a do další papírové krabičky je nikdo nedával. Nebylo to potřeba.

A dnes? Dnes žijeme obklíčeni aplikátory všeho druhu:

Vážně by se podobných příkladů nedalo najít více?

Když jsem před více než 30 roky kupoval v "elektře" rozdvojku nebo prodlužovačku, byla bez obalu. Obsluha mi ji prostě podala z ruky do ruky.

Dnes je to směs plastu a papíru a někdy i kovu. Kabely jsou staženy drátkem obaleným plastem. Dříve na to stačila gumička nebo provázek.

Ale proč? Není k tomu žádný důvod!

A co nejrůznější kabely, flashdisky, vypínače a další vybrané součástky?

není to na tak krátký kus připojovacího kabelu trochu zbytečný luxus?

není ten flashdisk v té záplavě obalů poněkud osamocen?

A teď nejtěžší kalibr dne:

dárkové balení dobíjecí šňůry v kazetě, vnější obal z papíru, vnitřní obal z plastu a to vše ještě uzavíratelné na dva magnety (zaklapne to jako knížka)

Mně osobně by úplně stačilo, když si takové zboží koupím v prodejně přímo z pultu:

Vážně by se podobných příkladů nedalo najít více?

Pokud není nezbytně nutno zachovat aseptičnost léku (nebo jeho kvalitu chránit jiným přiměřeným způsobem), tak by jeho obal mohl být jednodušší.

Nepotřebuji více než základní údaje o výrobku (jednotné, snadno recyklovatelné obaly, které výrobce nebo prodejce opatří polepovacím štítkem).

Opravdu potřebujeme, aby obaly od léků hrály všemi barvami zvoleného logotypu

nebo nám postačí unifikovaná krabička s polepem nebo jenom lahvička s polepem?

Vážně by se podobných příkladů nedalo najít více?

Pokud není nezbytně nutno zachovat aseptičnost léku (nebo jeho kvalitu chránit jiným přiměřeným způsobem), tak by jeho obal mohl být jednodušší.

Nepotřebuji více než základní údaje o výrobku (jednotné, snadno recyklovatelné obaly, které výrobce nebo prodejce opatří polepovacím štítkem).

Opravdu potřebujeme, aby léky byly baleny do neprodyšných plastových obalů a ještě papírových krabiček

nebo nám postačí pouze plastová uzavíratelná nádobka s polepem?

Další příklad, tentokrát balení i s plastovým aplikátorem, který nejde koupit samostatně:

Vážně by se podobných příkladů nedalo najít více?

Představte si holicí břit - tedy nástavec, který se nasazuje na vhodný držák a slouží na naše "polidštění" holením vybraných částí těla.

Až se břit otupí (nebo ošoupe nástavec holicího strojku), tak se prostě vyhodí do komunálního odpadu.

Využití ani recyklace není nijak systémově zajišťována.

Jak to fungovalo dříve?

Když se můj děda holil, měl svoji břitvu, která mu vydržela celý život. Když se břitva otupila, šla nabrousit. Dodneška ji mám schovanou na památku, ale nemám odvahu ji používat. Ale třeba bych se to také naučil, snížení tlaku krve uvítám...

Můj otec i já sám jsem kdysi používal holicí břit na klasické žiletky (ještě to mám někde schované). Když se žiletka otupila musela se vyhodit.

Její recyklaci ani jejímu využití nic nebrání.

Nikdo se o žiletku už nepořeže, protože je při vyhazování tupá.

A to není všechno:

K holení se používá pěna nebo gel, zpravidla ve spreji nebo v tubě. Až nosný plyn zcela vyprchá, tlaková láhev se zahodí. Do kovů ji hází málokdo.

Využití ani recyklace tím vlastně moc nehrozí. Není to škoda?

Naši dědové a otcové měli štětku na holení a mýdlo. Když mýdlo došlo, koupilo se v papírovém obalu další, rozbalilo se a vložilo do původního kovového obalu, který byl současně obalem cestovním (v koženém pouzdru jako celek).

U holicího náčiní ještě chvilku zůstaneme:

Pokud chodíte k holiči, jistě jste si všimli holicího nástavce strojku určeného pro profesionální použití.

Násuvné holicí kovové lišty na zastřihování jsou částečně zapuštěny do plastového sedla, které tím znemožňuje jeho opakované použití po nabroušení (plastová část by se broušením zničila).

My dříve narození si pamatujeme, že takzvaná "mašinka" měla nástavec celokovový, který byl záměrně vyroben tak, aby šel opakovaně nabrousit.

Učeň, který si ji koupil (když se učil na holiče), ji měl zpravidla celý svůj profesní život a pořád mu fungovala, protože se dala kdykoliv nabrousit.

Některé mašinky byly na "ruční pohon", ty novější už i na elektrický pohon, vzpomínáte?

Nedávná covidová opatření ukázala, že ne všechno je nutné mít v plastovém a pak ještě v papírovém obalu.

Navíc by v některých případech mohlo jít o opakovaně použitelný obal, který si zákazník snadno doplní z náhradního balení po odšroubování uzávěru a opět zavře. Kolik takových obalů se v době covidových opatření zbytečně vyhodilo, když je stačilo jenom dolít další desinfekcí a používat dál?