Rád bych Vám představil jednu velmi zvláštní kapitolu. Nazval jsem ji “Podivnosti”.

Obsahuje příklady legislativních úprav, které budí takový dojem, jako by existovaly “omylem”.

Možná si jejich autoři neuvědomili jejich skutečný význam nebo praktický dosah, nevím.

Mým záměrem je na tyto podivnosti upozornit a nastartovat pokud možno kultivovanou odbornou diskusi, která by se časem měla dobrat závěru, co s nimi bude dál.

Přece to takhle nemůže zůstat?

Obsah:


Význam použitých zkratek (řazeno abecedně):

ISPOPIntegrovaný systém plnění ohlašovacích povinností (viz odkaz: zde)
MŽPMinisterstvo životního prostředí ČR (viz odkaz: zde)
TAPtuhá alternativní paliva:
– podle ČSN EN 15359 Tuhá alternativní paliva – Specifikace a třídy (viz níže v textu)
– podle ISO EN 21 640 – Tuhá alternativní paliva – specifikace a třídy (viz níže v textu)
ZEVOzařízení pro energetické využití odpadů

LEGISLATIVA, KTERÁ JE PŘIJÍMÁNA S ROZPAKY

Jako první příklad jsem zvolil palčivé téma ostrovů z plastů, plovoucích v mořích a oceánech:

EU kritizuje plovoucí ostrovy plastů v mořích a oceánech

Ale když se na to podíváte blíže, je to jenom laciná blamáž populistů.

Proč EU neomezí nebo nezakáže odstraňování odpadů spočívající ve vypouštění do moří a oceánů včetně ukládání do mořského dna?

Naopak na to Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č.98/2008 (o odpadech) ještě oficiálně zavádí evidenční kód nakládání, označený:

D7 Vypouštění do moří a oceánů, včetně ukládání do mořského dna

čímž to vlastně legalizuje jako oficiální způsob nakládání s odpady.

Vím, že existuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí (viz odkaz: zde). Ale když si ji přečtu, odkazuje se na výše uvedenou Směrnici (ES) č.98/2008, která to přímo nezakazuje.

Tak co vlastně v EU chtějí, když nedokážou ani členským zemím zakázat vypouštění odpadů do moří a oceánů?

Fakt si myslí, že zákazem jednorázových plastových brček něco změní, když tiše tolerují ukládání odpadu do moří a oceánů v nesrovnatelně větším množství? Je to jenom modifikace "vesnice à la Potěmkin"...

Před časem jsem četl velmi zajímavou studii MPO ČR "Surovinová politika ČR v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů", ze které vyplynulo, že EU musí dovážet osmkrát tolik surovin (zdrojů), než jsou schopni vyvážet jako obchodovatelné komodity. A tihle "experti z EU" nám budou nařizovat, abychom na tom byli stejně špatně jako oni?

Odpady mohou částečně eliminovat nedostatek nerostných surovin a jiných zdrojů. 

Opravdu musíme nekriticky přejímat každý výkřik z EU, když systém našich sběrných surovin býval nejlepší v Evropě? 

Leccos umíme dobře a není třeba úplně všechno ničit nebo předělávat!

uvážíte-li, že rozhoduje podivná partička eurokratů, jejichž myšlení dostatečně demonstruje porovnávání zakřivenosti dovážených banánů, člověku je hned leccos jasnější

Pojem "cirkulární ekonomika" je jenom jiným výrazem pro oběhové hospodářství, které by mělo být pokud možno celistvou součástí systému opatření, označovaném jako "udržitelný rozvoj".

Z logiky jejích zastánců vyplývá, že jde o způsoby, jak zvyšovat kvalitu životního prostředí a lidského života zvyšováním efektivity produkce.

A s humorem sobě vlastním dodávám: s tím lidsky nemám problém (jak je patrno na níže uvedené ilustrační fotografii)

já osobně jsem si svoji cestu našel a Vy?

Teď zase chvíli vážně, ano?

Zjednodušeně lze k principům cirkulární ekonomiky říci:

  • látky organického původu jsou snadno odbouratelné a neměl by být problém je navrátit zpět do přirozeného oběhu v rámci biosféry planety Země
  • u uměle vyrobených látek je to jiné, ty by měly být používány tak, aby bylo možné jejich následné zpracování nebo degradace tak, aby jimi nebyla znečišťována biosféra planety Země

A to už je složitější, jak technicky, tak i lidsky. Nezapomínejme na to, že se mezi tím vytvořila určitá závislost daná např. tradičními odběratelskými vztahy (trvajícími několik let), ale třeba i spotřebitelskými zvyklostmi. Ty změnit nebude jednoduché.

Další problém je v tom, jestli je vůbec reálné, že lidstvo dokáže upustit od užívání některých materiálů. Jednak budou působit argumenty ekonomické (některé syntetické materiály jsou lacinější variantou), ale roli bude hrát i to, jestli se lidstvo dokáže bez některých materiálů obejít, případně najít ekvivalentní náhradu (předpokládám, že tady přijde na řadu plejáda argumentů, ale i výmluvy, včetně projevů obyčejné lidské lenosti, případně neochoty měnit zaběhnuté zvyklosti).

A narážet to bude i na technologické limity. Mám na mysli případy opětovného využití odpadů jako druhotné suroviny ve výrobním procesu.

Ilustrační příklad: recyklovaný papír může projít výrobním cyklem až sedmkrát a pak už to není možné.

Obdobně to platí i pro energetické využití: tepelnou energii je možno přeměňovat jen s určitým omezením a žádný cyklus nemůže být stoprocentně účinný. Asi těžko někdo překoná omezení, která definuje druhý termodynamický zákon! Proto jsem zastáncem názoru, že cirkulární ekonomika je částečně i lineární ekonomikou.

Někdy až dětinsky zarputilé popírání tohoto technologického limitu považuji za další podivnost.

Někteří ortodoxní zastánci cirkulární ekonomiky neradi slyší, že cirkulární ekonomika je částečně i lineární ekonomikou. Nechtějí asi připustit, že tepelnou energii je možno přeměňovat jen s určitým omezením a žádný cyklus nemůže být stoprocentně účinný, z energetického hlediska by to znamenalo porušit druhý termodynamický zákon.

...tady prostě neplatí ono okřídlené: NO LIMITS!

Myslím si, že jsou oblasti, kde by i cirkulární ekonomika měla projevit snahu o toleranci a v odůvodněných případech umožnit i výjimky!

Ilustrační příklad:  jednorázově použitelné pomůcky ve zdravotní a sociální péči

Nedávná "covidová" doba ukázala, že z hlediska zajištění akutní péče a tím souvisejícímu předcházení šíření infekcím, by mělo být umožněno se od těchto principů odchýlit. Takový pacient ale není jenom v nemocnicích nebo sociálních službách, ale často právě v domácí péči.

Takže např. jednorázové injekční sety i se stříkačkami je nucen odkládat do komunálního odpadu. Myslíte si, že každý je tam vhodí v pevném obalu, aby nikoho z obsluhy svozových firem nezranil? Zdaleka nejde jenom o diabetiky a jejich notoricky známé diabetické injekční sety:

diabetické injekční sety, tzv. "inzulínky"

 

Existuje i řada jiných aplikací, kterých se to také týká: já sám jsem si musel píchat předplněné injekce s přípravkem proti trombóze, které vypadaly velmi podobně a bylo jich 80 kusů.

A kam myslíte, že se dávají třeba některé vyřazené stomické pomůcky? Zabalí se do krycího obalu a dají se do komunálního odpadu! A co mají ti nešťastní a už dost osudem zkoušení pacienti dělat, když nemají jinou možnost?

Nemá žádný smysl to zakazovat nebo omezovat. vždyť tyto použité zdravotnické pomůcky nejsou o nic méně nebezpečnější, než běžně používané hygienické pomůcky, které v komunálním odpadu také nikdo neomezuje, ani nelimituje Kdyby to po obcích někdo požadoval, tak je zruinuje. To je tvrdá realita života - ať se to "cirkulárním ekonomům" líbí nebo ne.

...ve velkých městech, kde je spalovna na dosah, jsou jiné podmínky, nezapomeňte na to

Téma "cirkulární ekonomika" ale přináší i situace, které působí až komicky. Všichni o cirkulární ekonomice mluví, kdo ji nezná, je společensky považován za mrtvolu. Mladší zastánci odsuzují předcházející generaci stylem "jak jste to mohli dělat tak nevědecky" nebo "teď už se to vyřeší úplně novým způsobem a vaše staré uvažování už patří na smetiště dějin".

Opravdu je to tak?

Není. Již před druhou světovou válkou (okolo roku 1937) světoznámý podnikatel Tomáš Baťa veřejně prohlásil pro odpadáře nesmrtelný výrok:

„…ukaž mi tvoje složiště odpadků a já ti povím, jaký jsi hospodář…”

Tomáš Baťa, 1932, volné dílo, zdroj: https://commons.wikimedia.org

Je to už 85 let a pořád to platí. A ještě hodně dlouho platit bude! A proč?

Protože vycházel z praktických zkušeností skutečných hospodářů, kteří svoje vědomosti předávali po staletí z generace na generaci!

Tak co, "cirkulární ekonomové", už konečně chápete, že to, co nám nadšeně oznamujete jako žhavé novinky, bylo běžnou provozní praxí před 85 lety? Tato země má svoji tradici a úroveň, která nás opravňuje pokorně se nehrbit před každým eurokratem, co jenom papouškuje po jiných, jak se to má správně dělat!

Neznamená to, neučit se nové věci! Ale navázat na ten poctivý a léty prověřený základ vědomostí a zkušeností, nebát se seznámit s aktuálními tématy a pokud to bude třeba i oponovat. Nemusíme převzít každou hloupost. Máme z čeho čerpat, tak se nebojte o tu pravdu trochu bojovat!

Je třeba uznat, že Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č.98/2008 (o odpadech) nastavila rámec odpadů tak, že je to obecně použitelné. Kdyby se do toho nezačaly zapojovat další aktivity a s nimi související předpisy. Jejich vzájemná kombinace vytváří ne příliš přehlednou a stravitelnou kombinaci požadavků. A to už zadělává na další problémy. Takových příkladů lze najít poměrně hodně. Je úplně jedno, jestli zrovna čtete skládkovou směrnici, směrnici o vozidlech s ukončenou životností nebo cokoliv jiného.

Ukázka nepřiměřené tvrdosti legislativy je dobře vidět na příkladu nakládání s azbestem:

Předpisy EU nerozlišují, o jakou geologickou modifikaci jde i přesto, že u rizika pronikání částic azbestu vzduchem do dýchacích cest (a dále do plic, kde se zabodává do plicních sklípků) hraje roli velikost částic azbestu. Modrá modifikace azbestu má zhruba stonásobně menší částice než ta bílá (dříve označována i jako "šedá"). A to už je rozdíl, který by měl být zohledněn. Kromě toho modrá modifikace je v západní části Evropy a šedá modifikace je v zemích tzv. "bývalého východního bloku", kam patří i ČR. Co to způsobilo? Železná opona, která to zajistila s vysokou spolehlivostí.

...ale přesto to EU nijak nezohlední, není něco špatně?

Máme schopné a chytré lidi. V Evropě patříme k těm, kteří si dovedou poradit s mnohými potížemi.

Jenom nám je EU nesmí pořád přidělávat...

Je dobré vědět, že

Směrnici Evropského parlamentu a Rady může upřesnit národní legislativa...

...pak se teprve ukáže, kdo je papežštější než sám papež

Chápu, že byl někdo nucen něco změnit. Termíny, závazky, hrozby sankcí. Tomu lidsky rozumím. Ale podivnost je v něčem jiném:

Ukvapenost na úkor kvality

Největším neštěstím nové odpadové legislativy je zcela zbytečná ukvapenost jejího zavádění a naprostá nepřipravenost ze strany Ministerstva životního prostředí ČR (dále jen "MŽP"). Prý nebylo možné alespoň o rok posunout účinnost nového zákona o odpadech.

Když si přečtete jeho přechodná ustanovení, zjistíte, že tomu vůbec nic nebránilo. Tak proč se to muselo tak ukvapeně schválit?

Je to prosté:

bylo třeba využít výhod právě vyhlášeného nouzového stavu a nátlakovým způsobem ve stylu "národní fronty" prosadit schválení, protože za běžného režimu poslanecké sněmovny (mimo nouzový režim) by takový legislativní paskvil nikdy neprošel - to na MŽP dobře věděli!

Nezapomeňte, že on by se totiž mohl někdo ptát: co jste tam vůbec těch několik let vlastně dělali?

Za co konkrétně berete platy z kapes daňových poplatníků, když výsledky vaší práce jsou více než žalostné? A tak se to musí schválit, abychom se měli čím pochlubit. Všude je třeba upozorňovat, jaké to bylo hektické období, co to dalo práce a zvýšeného úsilí.

Nepřipomíná Vám to někomu dobu nedávno minulou?

Nejhorší kvalita návrhů legislativy MŽP za posledních 30 let

Odborná veřejnost dostala pouhých 9 dnů (uprostřed vánočních svátků) na přípravu a implementaci nového zákona o odpadech a prováděcí předpisy ke dni účinnosti nebyly vydány. Původně měly být vydány "už v březnu 2021", s účinností od 1.4.2021 (s výjimkou Katalogu odpadů).

To se samozřejmě nestalo! MŽP se to snaží řešit vydáváním právně nezávazných metodických pokynů, jejichž odborná kvalita je přinejmenším diskutabilní, reálná použitelnost skoro nulová. Osobní odpovědnost za takové systémové selhání nenese opět NIKDO. Jako obvykle, ne?

Měl jsem možnost zúčastnit se připomínkování návrhů prováděcích předpisů a musím konstatovat jediné:

NIKDY za posledních 30 let nepředložilo MŽP tak zoufale nekvalitní návrhy prováděcích předpisů!

Nevěříte? Tak se podívejte na malou ukázku z návrhu "autovrakové" vyhlášky, která mluví za vše:

Odborná erudice autora je výsměchem odborné veřejnosti. Jak "něco takového" může pracovat na MŽP za peníze daňových poplatníků, nechápu.

Náhodný překlep je vyloučen, nesmyslný požadavek je na 10ti různých místech návrhu vyhlášky.

Koho zajímá, že nejčastěji se v provozní praxi používají váhy s váživostí do 30 tun (a více), úředně cejchovány s tolerancí od 10 kg, u některých pojezdových vah od 25 kg (a více)? Nikoho. Právě jsem objasnil podstatu věci.

Osobní odpovědnost za takové systémové selhání nenese opět NIKDO. Jako obvykle, ne?

Je třeba konstatovat, že ve vyhlášce č.345/2021 Sb. (o podrobnostech nakládání s vozidly s ukončenou životností) byl tento nesmysl na nátlak odborné veřejnosti opraven s účinností od 1.10.2021, t.j. 273 dnů po účinnosti nového zákona o odpadech. To je výkon!

A ten, kdo to do návrhu zmíněné vyhlášky zapracoval? Ten se tváří, že se nic nestalo. A jeho nadřízení na odboru odpadů MŽP taktéž.

Udělat to v komerční sféře, druhý den by byl viník už bez práce. Protože za odborné selhání tohoto formátu se tvrdě platí. Alespoň v provozní praxi, kde existuje něco jako osobní odpovědnost. Jinak by to nemohlo fungovat - tam k takovým "specialistům" mají nulovou toleranci. Kdyby to na MŽP fungovalo jak má, už bychom se bavili v minulém čase.

Je to o důslednosti a nekompromisních požadavcích na vzdělání a také na provozní praxi. Člověk bez provozní praxe je teoretik k ničemu.

Proto je kvalita legislativy tak žalostná - neznalost reálných provozních souvislostí se plíživě stává nelichotivým standardem "státní továrny na legislativu".

Všimli jste si, jak často MŽP používá pojem "vodohospodářsky zabezpečená plocha"? I v nově navrhované legislativě o odpadech je uveden.

Jen škoda, že aktuálně platný zákon č.254/2001 Sb. (vodní zákon, s účinností od 01.01.2002) téměř 20 let takový pojem už NEPOUŽÍVÁ

Osobní odpovědnost za takové systémové selhání nenese opět NIKDO. Jako obvykle, ne?

Inu, na všetko nám treba špecialistov :mrgreen:  

Zdá se Vám normální, aby se z nově vzniklých odpadářských povinností stal úkol nesplnitelné mise?

Ve filmové předloze si tyto mise hlavní představitel Ethan Hunt vždy sám záměrně vybíral a pokaždé v nich uspěl, okolnostem navzdory.

Ale odborná "odpadářská" veřejnost příliš vybrat nedostala...

Proto jsem se rozhodl níže v textu postupně aktualizovat seznam takových úkolů, aby bylo jasno, co tím myslím.

ilustrační příklad: metodiky MŽP požadují hlášení za rok 2021 a 2022 provádět podle dosavadních (tedy zrušených) předpisů

MŽP si zjevně neuvědomuje, že jedno z nových hlášení je i tzv. "nulové hlášení" pro zařízení k nakládání s odpady, které bylo "mimo provoz"

...ale metodikou MŽP zmíněné dřívější předpisy požadují v těchto případech ohlašovat jakékoliv nenulové množství   fakt borci, že?

Osobní odpovědnost za takové systémové selhání nenese opět NIKDO. Jako obvykle, ne?

Za nový zákon o odpadech se pro účely tohoto článku považuje:

Zákon č. 541/2020 Sb., zákon o odpadech

platnost od: 23.12.2020, účinnost od: 01.01.2021 (9 dnů na implementaci), Částka Sbírky zákonů: 222/2020 (odkaz na Zakonyprolidi.cz)

Nedostatečná lhůta na implementaci

To, že odborná veřejnost dostala na implementaci pouhých 9 dnů uprostřed vánočních svátků, dostatečně prezentuje serióznost legislativců MŽP a to se ještě nebavíme o kvalitě tohoto předpisu, šitého zatraceně horkou jehlou! Kritika odborné veřejnosti je naprosto oprávněná!

Osobní odpovědnost za takové systémové selhání nenese opět NIKDO. Jako obvykle, ne?

Co dělá z nové odpadové legislativy nedůstojnou frašku?

Chyby a nedodělky, které obsahuje nový zákon o odpadech z aktuální situace dělají nedůstojnou frašku na účet daňových poplatníků.

A co na to MŽP?

S až dětinskou naivitou si myslí, že vše vyřeší vydáváním svých metodických pokynů, ale zapomínají, že

  • metodické pokyny MŽP nejsou nijak právně závazné pro firmy a podnikatelský sektor
  • metodické pokyny MŽP nejsou nijak právně závazné pro obce a kraje (protože nebyly řádně zveřejněny ve Věstníku Vlády ČR dle zákona)
  • jediným subjektem, kde by si mohlo MŽP vymiňovat "poslušnost", je Česká inspekce životního prostředí, není to trochu málo?

Přesto kdokoliv se může dobrovolně řídit těmito metodickými pokyny, pokud mu nevadí, že

  • jednotlivé metodické pokyny si navzájem odporují
  • vybízejí postupovat v souladu s již zrušenými právními předpisy, jejichž ustanovení jsou nezřídka v rozporu s těmi z nových předpisů
  • jejich skutečný informační přínos je přinejmenším sporný (a to jsem ještě velmi zdvořilý a diplomatický)
  • jejich reálná použitelnost v provozní praxi je téměř nulová (radí postupovat systémem "kočkopes", což způsobuje jenom zmatky)

Osobní odpovědnost za takové systémové selhání nenese opět NIKDO. Jako obvykle, ne? 😕

Níže v textu budu postupně aktualizovat:

  • seznam opatření, která jsou diskutabilní (kde lze doporučit alespoň vylepšení, aby to všechno mělo smysl)
  • seznam systémových chyb (které jsou vysloveně systémových zkratem, který je třeba bezodkladně řešit)

Pojďme si to projít pěkně popořadě, abychom si vysvětlili konkrétní příklady nepřiměřené tvrdosti nového zákona o odpadech:

OPATŘENÍ, KTERÁ JSOU DISKUTABILNÍ

Níže v textu si postupně projdeme:

  • vedlejší energetické produkty nebo silnice z toxické strusky?
  • zbytečné odpady versus zálohové systémy (vratné zálohy)

Konkrétních tipů je více – budu je sem zapracovávat postupně. Jenom se obávám, že se asi příliš nezasmějete.

[text v přípravě] 🦺

1. Vedlejší energetické produkty jako náhrada vstupních surovin

Na pojem “předběžná opatrnost” začínám být už alergický.

Bývá často zneužíván těmi, kdo nemají dostatečné vědomosti nebo praktické zkušenosti.

A co teprve strašit lidi, kteří snadno uvěří některým ekologickým organizacím?

Pravda je někde mezi – může to fungovat, ale pravidla fungování by měl určit někdo, kdo s tím má opravdu zkušenosti:

Na www.ekolist.cz proběhla vášnivá diskuse na téma: "Budeme mít silnice postavené na toxické strusce?"

Podle Arniky to reálně hrozí, podle MŽP je to nesmysl.

Jak to tedy je? Tady se uplatňuje pravdivost výroku, který jsem si vybral jako své pracovní motto:

...čím větší záhada, tím triviálnější příčina...

Ale asi bude dobré vzít to popořadě:

  1. Kdo to vlastně hrozí?

Nezisková organizace Arnika již tradičně varuje, že nás všechny bude něco ohrožovat. Je třeba si uvědomit, že získávají podporu díky tomu, že umí manipulovat masy. A právě strach je nejlepším důvodem platit. Jejich metodu "označ a skandalizuj" okusilo již několik firem, ohlašovatelů do IRZ (integrovaný registr znečištění, viz odkaz ), jejichž data byla účelově interpretována tak, aby to od veřejnosti "pěkně slízli". Nezúčastněná osoba by si jistě odplivla hnusem a to je právě ono. Hlavně ať všichni vidí, jak důležitou práci děláme! Potud bych to ještě chápal, ale když se na to podíváte blíže, zjistíte, že je to jen promývání hlav, chladně kalkulující s neznalostí veřejnosti.

Sám jsem na to před lety upozorňoval v regionálním tisku (plzeňská redakce MF Dnes), kde jsem docílil "tiskové opravy" ve prospěch napadené firmy. Horší je, když jejich "služeb" využívají takoví osvědčení matadoři jako je Jan Tuna v pořadu ADOST! (www.stream.cz). Toho vysloveně ztrapnili (podrobnosti najdete v mém článku "Jak zabít dobrý nápad?" na LinkedIn, kde se jednomu takovému dílu věnuji: viz odkaz ). Specialistka z Arniky jasně dokázala, že vůbec neví, o čem je řeč. Neznala co měří, v jakých jednotkách měří, hlavně že měla "měřicí přístroj", jehož nejnovější model lze na internetu najít v ceně okolo 750 000 Kč. Ani netušila, že na měření BRF (t.j. bromované zpomalovače hoření) je tento přístroj zcela nevhodný. To vůbec nevadí, hlavně, že to bliká a pípá. Co na tom, že neměřila obsah škodlivin v dětské kostičce, ale jen v jejím samolepícím polepu (to údajně potvrdila i akreditovaná laboratoř), s odchylkou měření okolo 300% !!! Tuhle parodii bych tedy sponzorovat nechtěl.

  1. Čím hrozí tentokrát?

Tentokrát to odnesla struska. Tedy jak tvrdí Arnika: struska s vyšším obsahem toxických látek, především chloridy, fluoridy, sírany, těžké kovy a mnoho dalších. Opět oprašují svůj pojmový evergreen: "Celý problém je daleko větší, než se zdá. Spalováním odpadů s obsahem bromovaných zpomalovačů hoření vznikají extrémně toxické bromované dioxiny, jejichž koncentrace se v popelu a strusce ze spaloven vůbec nesledují".

Pro nezúčastněného čtenáře se sluší dodat, že jejich oblíbený strašák jsou právě "dioxiny", jehož služeb úspěšně využívají posledních asi 20 let (po celou dobu svojí existence) a každý, kdo tomu nerozumí, zbledne strachy a jde jim stranou. Dokonce používají zastrašování dioxiny tak často, že to budí dojem, jakoby nic jiného ani neznali.

Jako vysokoškolsky vzdělaný chemik nehodlám otázku dioxinů zlehčovat, ale ani se jimi nenechám zastrašovat. Dobře vím, že jich existuje několik tisíc variant a také vím, že řada z nich podléhá přirozené degradaci působením slunečního záření v kombinaci s teplem a vlhkem. Chcete-li jejich nežádoucí vznik při nedokonalém spalování omezit, musíte zajistit teplotu více než 1200 °C a dostatečnou dobu zdržení, což pro moderní energetická zařízení není zase tak neřešitelný problém (cementářský slinek se zpracovává při 1400 °C). Jen si musíte ohlídat proces chlazení spalin, aby mezi sebou produkty spalování nezrekombinovaly na ještě horší varianty. Ale i tomu lze aktivně čelit, když víte o čem mluvíte.

  1. Jak to tedy je doopravdy?

Struska, popílek a produkty technologie odsíření spalin bývají označovány jako VEP (t.j. vedlejší energetické produkty) a využívají se při rekultivacích nebo ve stavebnictví. Dlužno dodat, že dokáží nahradit přírodní neobnovitelné zdroje.

Drtivá většina VEP, které jsem za svoji praxi potkal, splňuje

  • statut "certifikovaný stavební výrobek"
  • chemické i fyzikální technické požadavky stanovených výrobků podle zákona č.22/1997 Sb. (o technických požadavcích na výrobky)
  • požadavky na ochranu lidského zdraví a životního prostředí (dle legislativy EU i ČR), vč. Nařízení REACH: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.1907/2006 (o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky)

Jejich testování se provádí běžně a dlouhodobě. Za těch několik let zkušeností musím říci, že napříč průmyslovou výrobou asi nenajdete odpady, které by byly pod tak podrobným a systematickým sledováním. Jejich dokumentace je svým rozsahem unikátní a velmi kvalitní.

zajímavostí je, že ekotoxicita se tehdy sledovala jak podle "odpadářských" předpisů, tak podle Nařízení REACH, tedy dvěma různými metodikami 

...a vyjít musely obě dvě

Hodně lidí si spojuje odpady s TAP. Možná Vás to překvapí, ale i norma ČSN EN 15359 (TAP - Specifikace a třídy) pamatuje na dokumentaci o vlastnostech a původu vstupů, konkrétně v části 9.2 a 9.3:

Pro úplnost uvádím i vlastnosti nepovinné pro specifikaci:

ODPOVĚĎ ZNÍ: Je zjevné, že MŽP má tentokrát pravdu a Arnika opět plácá nesmysly!

Odůvodnění:

  1. Nic, co projde výše uvedeným komplikovaným procesem systematického monitorování (certifikace stavebního výrobku a souběžně registrace v REACH) nemůže být toxické, aniž by se na to nepřišlo (při cyklickém testování by nevyšla ekotoxicita, ale projevilo by se to i na jiných ukazatelích)
  2. Řada VEP je svým charakterem podobná cementu (vznikají při teplotě okolo 1400 °C a dostatečné době zdržení)
    • jediným parametrem, který zpravidla není stejný jako u cementu portlandského typu, je obsah síry ve formě sádry (ve VEP je sádry více)
    • to se ukazuje jako výhoda pro speciální cementy, které se používají např. u vodohospodářských staveb, kde je třeba využít "rychletuhnoucích schopností" sádry
    • s úspěchem bylo této směsi použito i pro budování protipovodňových hrází v rámci výzkumných úkolů nových protipovodňových opatření
  3. Při procesu vzniku VEP dochází k teplotám přesahujícím vznik dioxinů (více než 1200 °C) i dostatečné době zdržení, takže obavy Arniky pramení spíše z neznalosti reálného provozu (a také: přece neuznají chybu, ne?)

SOUHRN:

podkladů k těmto tvrzením je poměrně dost, tak proč MŽP nezahájí odbornou diskusi, při které by byly řádně vysvětleny souvislosti a zhodnoceny mnohaleté zkušenosti s VEP?

proč nevysvětlit proces systematického monitorování a vyhodnocování jeho výsledků?

právě to je klíčem k tomu, aby VEP nemohly být kontaminovány, aniž by se na to nepřišlo!

odborná veřejnost je na tuto diskusi připravena, jenom nevím, jestli se toho někdy dočká...    

2. Zálohové systémy jako ve špatném budovatelském filmu

Chcete odstrašující ukázku nepřiměřenosti systémových opatření státu?

Pak Vás nezklame příprava předpisů na zálohové systémy, které právě MŽP připravuje jako důsledek účelového tlaku společenského zadání lobbistů z takzvaně “nezávislých iniciativ”, jednostranně propagujících zálohy obalů, jejichž nezávislosti a nestrannosti by se vysmálo i malé dítě.

Hodně se diskutuje na téma recyklace odpadů.

Někteří si pletou recyklaci s využitím, jiní se snaží křečovitě prosadit zálohový systém.

Dokonce i přesto, že dosud nebyla zcela dořešena významná systémová rezerva: ZBYTEČNÉ ODPADY

pro přesměrování na stránku "Zbytečné odpady" klikněte na odkaz: zde

[text v přípravě] 🦺

SYSTÉMOVÉ CHYBY

Níže v textu si postupně projdeme:

  • Recyklujte! Ale je to vždy technologicky možné?
  • samostatně soustřeďovaný odpad od fyzických osob
  • biologický odpad od fyzických osob
  • oznámení o převzatých komunálních odpadech a výpočet plnění cíle obce
  • výhřevnost 100 krát jinak – aneb četl to po sobě vůbec někdo?
  • TAP a jeho úskalí: výhřevnost
  • TAP a jeho úskalí: důsledky špatně zvoleného limitu výhřevnosti
  • výrobky s ukončenou životností v režimu nakládání s odpady
  • zdravotní nebo veterinární péče a odpady ohrožující zdraví

Konkrétních tipů je více – budu je sem zapracovávat postupně. Jenom se obávám, že se příliš nezasmějete.


Ne všechny materiály jsou reálně recyklovatelné.

Dobře se to vysvětluje na příkladu papíru.

Většině lidí je známo, že recyklovat nelze:

  • použité kapesníky
  • špinavý nebo mastný papír
  • vatu
  • vlhké ubrousky

ale už třeba neví, že se to týká i dalších položek, třeba

  • papírové účtenky (vyrábí se z termopapíru)
  • dětské pleny
  • papírové hygienické pomůcky
  • obaly od vajec
  • roličky od toaletního papíru

Mnozí budou asi překvapeni, ale někdy technologické okolnosti mohou rozhodnout o tom, že má smysl upřednostnit využití před recyklací.

A právě papír je toho názorným příkladem: lze jej recyklovat až 7 krát a pak už to není technologicky možné!

Jak je to s plasty?

Vhodnost směsí plastů (např. kombinace jednotlivých plastových obalů) k jejich recyklaci nebo využití je dána především jejich schopností vytvořit homogenní směs, kterou lze dále zpracovávat vstřikovacím nebo lisovacím strojem (tzv. „formou“).

Dosáhnout ideálně homogenních vlastností použitých plastů je reálně neproveditelné, proto takové směsi vykazují vždy určitý stupeň heterogenity (t.j. nehomogenity).

Kdy má smysl upřednostnit využití před recyklací?

Předem upozorňuji, že takové případy je třeba řádně odůvodnit, aby nemohlo dojít k jejich účelovému zneužívání!

Aby se mohlo kvalifikovaně rozhodnout, zda je směs použitých plastů pro recyklaci vhodná nebo nikoliv, je třeba provést:

  1. odběr zkušebních vzorků k provedení laboratorních zkoušek (podle ČSN 64 0201 „Zkoušení plastů. Vzorkování“)
  2. zajistit provedení laboratorních zkoušek, které by zohlednily: složení směsi, obsah nežádoucích příměsí a vybrané fyzikálně-chemické vlastnosti, které jsou potřebné u konkrétního způsobu využití recyklované směsi
  3. provést zkušební test v reálných provozních podmínkách (t.j. pokud zkušební vzorky vyhovují provede se zaslání testovací šarže k recyklaci)
  4. vyhodnotit výše uvedené kroky a v případě úspěšných výsledků je zapracovat do provozní dokumentace a případně i do dokumentace řízených procesů (např. ISO 9001 Systémy managementu kvality nebo ISO 14001 Systém environmentálního managementu)

Jako ilustrační příklad lze uvést laboratorní zkoušku „stanovení smrštění a dodatečného smrštění“ testované směsi plastů:

Jedná se o základní parametry kontroly jakosti jednotlivých dodávek plastů z hlediska předpokládaných rozměrových změn součástí a dílů během jejich použití, především při jejich vystavení zvýšené teplotě v průběhu zpracování vstřikovacím nebo lisovacím strojem (formou).

Myslíte si, že to nehraje tak důležitou roli? Vysvětlím to na následujícím ilustračním příkladu.

Ilustrační příklad: specifické balení výrobků pro potravinářský průmysl

Některé z odpadů (hlavně obalových odpadů) mají povrchovou úpravu, která brání jejich následnému materiálovému využití (např. povoskovaný papír), ale v potravinářském provozu je tato úprava nezbytná zejména z hygienických důvodů nebo k zajištění přiměřené ochrany baleného výrobku ve prospěch konečného spotřebitele.

Vhodnost směsí plastů (např. kombinace jednotlivých plastových obalů) k jejich materiálovému využití je dána především jejich schopností vytvořit homogenní směs, kterou lze dále zpracovávat vstřikovacím nebo lisovacím strojem (formou).

Zopakuji, že dosáhnout ideálně homogenních vlastností u recyklace použitých plastů je reálně neproveditelné, proto takové směsi vykazují vždy určitý stupeň heterogenity (nehomogenity). To je důležitá okolnost.

Aby se mohlo kvalifikovaně rozhodnout, zda je směs použitých plastů vhodná nebo nikoliv, provede se již popisovaný postup:

  1. odběr zkušebních vzorků k provedení laboratorních zkoušek (doporučuji zohlednit ČSN 64 0201 „Zkoušení plastů. Vzorkování“)
  2. zajistit provedení laboratorních zkoušek, které by zohlednily dotčené vlastnosti (viz níže)
  3. provést zkušební test v reálných provozních podmínkách (t.j. pokud zkušební vzorky vyhovují provede se zaslání testovací šarže k “cvičnému testu” recyklace)

Ve výše uvedeném bodu 2 je třeba zohlednit alespoň:

  • složení směsi
  • obsah nežádoucích příměsí
  • vybrané fyzikálně-chemické vlastnosti, které jsou potřebné u konkrétního způsobu využití recyklované směsi

Rozhodující je výběr konkrétního způsobu využití směsi plastů!

Požadavky dotčených ČSN na zkoušení vlastností plastů jsou natolik náročné, že ne všechny plasty tomu vyhoví. Právě jejich výsledky mohou mnohé napovědět.

Malá ukázka některých ČSN, ať máte konkrétnější představu:

  • ČSN 64 0201 Zkoušení plastů. Vzorkování
  • ČSN 64 0213 Zkoušení plastů. Stanovení zrnitosti
  • ČSN 64 0245 Zkoušení plastů a pryže. Stanovení stálosti vybarvení na denním světle
  • ČSN EN ISO 10210 Plasty – Metody přípravy vzorků pro zkoušení biodegradace plastů
  • ČSN 64 0526 Zkoušení plastů. Stanovení součinitele tepelné vodivosti
  • ČSN 64 0609 Zkoušení plastů. Stanovení smrštění smrštitelných fólií
  • ČSN 64 0610 Zkoušení plastů. Stanovení rozměrové stálosti fólií
  • ČSN 64 0618 Zkoušení plastů. Únava při kmitavém namáhání
  • ČSN 64 0662 Zkoušení plastů. Stanovení pevnosti ve smyku mezi vrstvami vyztužených plastů
  • ČSN 64 0757 Zkoušení plastů. Stanovení hořlavosti plastů ve formě folií
  • ČSN 64 0766 Zkoušení plastů. Stanovení odolnosti polyetylénu proti korozi za napětí v prostředí tenzoaktivních látek
  • ČSN EN 13677-2 Vyztužené lisovací hmoty z termoplastů – Specifikace pro GMT – Část 2: Metody zkoušení a obecné požadavky
  • ČSN EN 15860 Plasty – Polotovary z termoplastů pro obrábění – Požadavky a metody zkoušení
  • ČSN EN 13130-1 Materiály a předměty ve styku s potravinami – Složky plastů podléhající omezením – Část 1: Pokyny pro zkoušení specifické migrace složek z plastů do potravin a jejich simulantů, stanovení složek v plastech a výběr podmínek pro vystavení simulantům potravin
  • ČSN EN 14233 Materiály a předměty určené pro styk s potravinami – Plasty – Stanovení teploty materiálů a předmětů z plastů na rozhraní plast/potravina během ohřevu v mikrovlnné a konvenční troubě pro volbu příslušné teploty při zkoušení migrace
  • ČSN EN 15284 Materiály a předměty ve styku s potravinami – Metoda zkoušení odolnosti nádobí z keramiky, skla, sklokeramiky nebo plastů proti mikrovlnnému ohřevu

Z toho důvodu pak nemusí být plasty vhodné ani k recyklaci ani k materiálovému využití!

Ale pořád mohou být energeticky využity – jejich průměrné výhřevnosti jsou srovnatelné s černým uhlím. Některé mají výhřevnost i vyšší.

Vysvětlující poznámka: rozdíl mezi recyklací a využitím je v tom, že do recyklace se nezapočítává energetické využití

Slíbený konkrétní případ směsi plastů v potravinářském průmyslu:

směs označovaná jako APET/PE (tzv. „tvrdá fólie“), pro tepelné tvarování spodních misek a jejich přebalu PET/PE (tzv. „zatavitelná fólie“)

ilustrační foto

Tady hraje klíčovou roli výše uvedená laboratorní zkouška „stanovení smrštění a dodatečného smrštění“ na testované směsi plastů.

Zopakuji, že se jedná se o základní parametry kontroly jakosti jednotlivých dodávek plastů z hlediska předpokládaných rozměrových změn součástí a dílů během jejich použití, především při jejich vystavení zvýšené teplotě v průběhu zpracování vstřikovacím nebo lisovacím strojem (formou).

Výsledek provedené zkoušky „stanovení smrštění a dodatečného smrštění“

“…směs je po vzájemném zatavení mechanicky neoddělitelná a vykazuje tak rozdílné parametry smrštění, že ji nelze tepelně zpracovat vstřikovacím ani lisovacím strojem…”

znamená pro technologa jen jedno jediné:

“…směs…vykazuje tak rozdílné parametry smrštění, že ji nelze tepelně zpracovat vstřikovacím ani lisovacím strojem…”

Proto je testovaná směs technologicky nerecyklovatelná a tím i materiálově nevyužitelná!

Můžete mít snahu recyklovat jakou chcete, ale vlastnosti testovaného materiálu to prostě neumožňují…

Zakázat nebo omezit použití těchto fólií nemá žádný smysl – její použití důsledně vyžadují hygienické předpisy, související s HACCP.

Ano, chápete to správně.

To co Nařízení EPR č.852/2004 (HACCP) vyžaduje, to samé současně omezuje Směrnice EPR 2019/904 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí.

Ten samý orgán EU vytváří naprosto zbytečné konflikty zájmů a na členské státy tlačí, aby ten šlendrián někdo vyřešil. Navíc zůstává otázkou, jestli by si v EU neměl někdo nejdříve udělat pořádek sám u sebe a teprve pak požadovat po členských zemích, aby něco zaváděly.

Proč to všechno vlastně píšu?

Snažím se vysvětlit souvislosti, které je dobré znát, aby si člověk mohl udělat nezávislý úsudek.

Úsudek objektivního technika, nezatížený politickými objednávkami a lobbistickými tlaky takzvaných “nezávislých iniciativ”.

🤔


2. Samostatně soustřeďovaný odpad od fyzických osob

Legislativní novinka, která je odstrašující ukázkou toho, jak lze nedomyšlenými kroky natropit zcela zbytečné potíže s minimálním efektem:

V novém zákonu o odpadech  (č.541/2020 Sb.) to začíná docela nenápadně v § 62 (Povinnosti podnikajících fyzických osob a právnických osob při nakládání s komunálním odpadem):

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která umožňuje ve své provozovně nepodnikajícím fyzickým osobám odkládání komunálního odpadu vzniklého v rámci provozovny, musí zajistit místa pro oddělené soustřeďování odpadu, a to alespoň pro odpady papíru, plastů, skla, kovů a biologický odpad.

Povšimněte si textu "místa pro oddělené soustřeďování odpadu".

Ti, na které se to vztahuje budu dále v textu pro zjednodušení označovat jako "podnikající osoba" i když se to týká i právnických osob, které nutně podnikat nemusí.

Jaký smysl má tyto odpady soustřeďovat odděleně? ŽÁDNÝ

Je to jenom další nesmyslné opatření od zeleného stolu, jehož autor prokazatelně nikdy nebyl v provozní praxi a tak neví, co mluví.

Dokážu pochopit, že MŽP chce zvýšit kvóty využití a recyklace odpadů. Zvýšení výtěžnosti u podnikajících osob je pro stát jistě vítaným bonusem.

Ale PROČ je požadováno oddělené soustřeďování odpadu, když to všechno stejně odveze jedna a ta samá svozová firma? Nic neřešící NESMYSL!

Ale to není všechno. Každé nesmyslné opatření si logicky vybírá svoji daň.

V tomto konkrétním případě se jedná o jasný důkaz toho, že kolektiv autorů předpisu vůbec netuší, o čem mluví:

  • samostatně soustřeďované odpady by se měly také samostatně evidovat a následně i hlásit (pokud bude překročen ohlašovací limit)
  • novým zákonem o odpadech není jasně stanoveno, kdo se v tomto konkrétním případě považuje za původce odpadů výše zmíněných odpadů
    • proto by měl platit § 5, který v odst.1 stanoví: "Původcem odpadu se rozumí ... každý, při jehož činnosti vzniká odpad"
    • ale v § 5 odst. 3 stanoví: "V případě komunálních odpadů a odpadů z obalů, s výjimkou odpadů z domácností, je původcem těchto odpadů vlastník nemovité věci, kde vznikají, pokud tak vyplývá z písemné smlouvy s osobou, která by byla původcem odpadu podle odstavce 1, a nejpozději v okamžiku vzniku odpadu se stává vlastníkem odpadu." - takovou smlouvu má se zaměstnanci asi málokdo, že?
  • prováděcí vyhláška č.273/2021 Sb. s tím ale nepočítá (přesněji: tento případ samostatně neošetřuje, takže platí společná pravidla)
    • jak asi pozná podnikající osoba v odpadkovém koši, zda to tam vhodil zaměstnanec z obce A nebo jeho kolega z obce B?
    • jak asi pozná podnikající osoba v odpadkovém koši, zda to tam vhodil zaměstnanec externí firmy provádějící servisní práce nebo třeba cizinec, kterého zajistila pracovní agentura a ani jeden z nich nepatří mezi kmenové zaměstnance?
    • pokud si kladete otázku, proč by to měl sledovat, pak byste měli vědět, že právě to po něm chce výše citovaná vyhláška!
  • představa, že by samostatně soustřeďované odpady byly v samostatných sběrových nádobách a svozová firma pro ně jezdila samostatně je
    • neekonomická (doprava je největší položkou na faktuře za odvoz odpadů, jenom na MŽP to ještě nezjistili)
    • neekologická (když se bude pro uvedené odpady jezdit samostatně, tak přírodě opravdu prospějeme - to se Hujerům z MŽP povedlo)
    • nesmyslná (reálná množství dotčených odpadů od zaměstnanců budou pouhým zlomkem toho, co se z firmy běžně vozí)
    • nesplnitelná (kapacitu pro duplicitní jízdy na svoz zlomkových množství od zaměstnanců nemá nikdo)
  • za zmínku stojí i to, že odpady se v konečné statistice za celou ČR zaokrouhlují na celé tisíce tun - takže to ve výsledku zaokrouhlí na nulu!

Už chápete tu nesmyslně škodící podivnost výše citovaného textu "místa pro oddělené soustřeďování odpadu"?

Osobní odpovědnost za takové systémové selhání nenese opět NIKDO. Jako obvykle, ne?

Opravdu tohle na MŽP chtěli?

Nebyl původní záměr trochu jiný? 😕 

V novém zákonu o odpadech  (č.541/2020 Sb.) u výše zmíněného § 62 (Povinnosti podnikajících fyzických osob a právnických osob při nakládání s komunálním odpadem) ještě chvíli zůstaneme:

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která umožňuje ve své provozovně nepodnikajícím fyzickým osobám odkládání komunálního odpadu vzniklého v rámci provozovny, musí zajistit místa pro oddělené soustřeďování odpadu, a to alespoň pro odpady papíru, plastů, skla, kovů a biologický odpad.

Povšimněte si hlavně položky "biologický odpad".

(2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která produkuje komunální odpad nebo odpady z obalů z papíru, plastů, skla a kovů, může tyto odpady na základě písemné smlouvy s obcí předávat do obecního systému. V takovém případě se odpady z obalů zařazují jako odpovídající druh komunálního odpadu.

Povšimněte si, že tady už položka "biologický odpad" nefiguruje. Ale proč? Vždyť obce ji ve svém systému obce podle § 59 a § 60 mít musí. A když se společně smluvně dohodnou, tak proč to komplikovat? A to ještě není všechno - těch podivností je v zákonu o odpadech daleko více:

Proč si § 62 a § 63 téhož zákona protiřečí?

Nadšení v lepší zítřky z Vás zaručeně rychle vyprchá, pokud se podíváte dále na § 63 (Povinnosti při nakládání s biologicky rozložitelným odpadem)

(1) Biologicky rozložitelný odpad musí být zpracován přednostně v souladu s odstavci 2 až 5 nebo § 64 takovým způsobem, aby nedocházelo k ohrožení životního prostředí nebo zdraví lidí.

Musíme si uvědomit, že právní úpravou pro ochranu zdraví lidí jsou především hygienické předpisy a případně i veterinární předpisy - ty částečně přesahují do oblasti nakládání s potravinami, které jsou živočišného původu.

Autoři nového zákona o odpadech asi netuší, že ve firmách jsou (podle platných hygienických předpisů a souběžně předpisů bezpečnosti práce) prostory související s jídlem a oddechem zaměstnanců, které zákoník práce upravuje jako přestávky v práci (§88) a povinnost zaměstnavatele umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování (§236). Těmto prostorům se lidově se jim říká „kuchyňky“ nebo „kuchyňky pro zaměstnance“, případně „free zóny“. A je dobré připomenout, že tam platí hygienické předpisy, které souvisejí s Nařízením EPR č.852/2004 (ES), které je u nás spíše známo pod označením „HACCP“.

Zde je třeba vysvětlit, že Program k zajištění bezpečnosti poskytovaných stravovacích služeb zpracovaný dle postupů založených na zásadách analýzy rizika a kritických kontrolních bodů (HACCP) se primárně vztahuje na provozovatele potravinářských provozů (např. povinnost dle čl.5, odst. 1 HACCP), ale její část „Zásady správné výrobní a hygienické praxe“ je hygienickou služnou analogicky vyžadována i na výše zmíněné kuchyňky (v rozsahu správné hygienické praxe pro uchovávání potravin).

Navíc, pokud ze zmíněné kuchyňky bude někdo odstraňovat odpady z jídel živočišného původu (tedy cokoli, co má společného s masem: zbytky masa, kosti, kůže…), tak se na něho vztahují i veterinární hygienická pravidla, která se týkají veterinární asanace dotčených živočišných produktů ve smyslu:

  • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č.1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu), v platném znění

  • Zákona č.166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů

Na to se asi trochu zapomnělo. A jak to mělo být správně?

V tom zákoně mělo být napsáno "biologický odpad rostlinného původu" s dodatkem, že to platí pouze tam, kde to není v rozporu se souběžně platnými hygienickými předpisy a vnitřními hygienickými standardy dotčených subjektů.

Dokazuje to, že kolektiv autorů nového zákona o odpadech je banda teoretiků, která by potřebovala nahnat alespoň na rok či dva do provozní praxe, aby alespoň tušila, o čem je řeč!

To, že si § 62 a § 63 zákona o odpadech navzájem protiřečí jsme si již vysvětlili výše v textu. Teď přijde to nejdůležitější: aplikace do praxe

Nikdo z kolektivu autorů zákona o odpadech si nepovšimnul jedné nikoliv nevýznamné maličkosti:

Pokud budete chtít sbírat složky bioodpadu, tak narazíte na jeden zásadní problém: na trhu dostupné nádoby na soustřeďování bioodpadu zpravidla nejsou určeny pro instalaci pro vnitřní prostory!

Zatím jsem nenarazil ani na jednu nádobu, která by byla určena pro instalaci ve vnitřních prostorech a současně splňovala výše citované hygienické normy!

Všechny běžně dostupné nádoby mohou být instalovány ve venkovních prostorech s tím, že každý, kdo je použil, řeší následné problémy s výskytem obtížnostního hmyzu a hlodavců v bezprostřední blízkosti těchto nádob!

To je ve vnitřních prostorech z hygienických důvodů nepřípustné!

Osobní odpovědnost za takové systémové selhání nenese opět NIKDO. Jako obvykle, ne?

Umí si někdo představit konkrétní umístění kontejneru na bioodpad nebo dokonce samotného kompostéru ve vnitřních prostorách administrativních budov, kuchyňkách pro zaměstnance v potravinářských provozech (např. mlékárna) nebo třeba v nemocnicích?

Vždyť tam platí zpřísněné hygienické předpisy a vy tam budete shromažďovat bioodpad, který bude zdrojem zvýšeného výskytu obtížnostního hmyzu, případně hlodavců? To Vás kontrola z hygienické služby asi pochválí!

Říkáte, že mohou tyto nádoby být venku a zaměstnanci si tam dojdou? 

Málokdy to je možné. Většina zaměstnanců nesmí opustit své pracoviště a krátit si již tak krátkou zákonnou pauzu docházkou ke kontejneru nemohou třeba jen proto, že by se museli dvakrát převlékat a mýt (t.j. cestou tam i zpět), což je nereálné zvládnout.

...zkusme si to představit v provozní praxi, třeba v konkrétních podmínkách přímo u Vás

Opravdu tohle na MŽP chtěli? Nebyl původní záměr trochu jiný? 😕 

Nový zákon o odpadech (č.541/2020 Sb.) zavádí i další novinku:

Oznámení o převzatých komunálních odpadech

Podrobnosti najdete v § 38 Vyhlášky č.273/2021 Sb. (o podrobnostech nakládání s odpady), který stanoví:

"Provozovatel zařízení oznamuje písemně údaje o druhu a množství převzatých komunálních odpadů od fyzických osob obci, na jejímž území odpad vznikl, na formuláři podle přílohy č. 19 k této vyhlášce."

Jenom škoda, že autor tohoto nesmyslu nečetl základní pojmy zákona o odpadech (č.541/2020 Sb.), které v § 5 odst.1 písm. c) stanoví, že původcem odpadu se rozumí:

"... obec od okamžiku, kdy osoba odloží odpad podle § 59 a 60 na místo obcí k tomuto účelu určenému"

Pro úplnost jen dodám, že i v komentáři k vyplnění zmíněné Přílohy č.19 Vyhlášky č.273/2021 Sb. je jasně uvedeno:

"...IČZUJ obce - uvede se IČZÚJ obce, kde byl odpad vyprodukován, když to nelze zjistit, pak se uvede IČZÚJ obce, na jejímž území se nachází zařízení ke sběru odpadů..."

Takže smysl související Přílohy č.18 Vyhlášky č.273/2021 Sb.

Způsob výpočtu plnění cíle obce

je touto hrubou systémovou chybou zcela znehodnocen, protože do "podílu odděleně soustředěných recyklovatelných složek komunálního odpadu" započítává odpady, které evidentně nejsou té obce, která je vyhodnocuje!

😉

Jenom nevím, četl to po sobě na MŽP vůbec někdo?

Tak vidíte: Když dva dělají totéž, není to totéž!


Nová “odpadářská” legislativa přinesla zásadní změny, které se ne vždy povedly – je na nich poznat, jak horkou jehlou byly tvořeny.

Ano, je přínosem, že konečně byl vydán samostatný zákon o výrobcích s ukončenou životností (č.542/2020 Sb.), což bylo řadu let potřeba.

To bychom ale nebyli v ČR, kdyby tam nebylo nějaké “ALE”.

Všichni očekávali, že zákon č. 542/2020 Sb. bude mít svoji část samostatně upřesňující nakládání s výrobky s ukončenou životností, jako ve většině zákonů, které se týkají specifických komodit. Obdobně, byly řešeny i zpětné odběry vratných obalů v původním zákonu o obalech (č.477/2001 Sb.).

Ale nestalo se tak! Naše společná očekávání zjednodušení legislativy se nenaplnila a výsledkem je přesný opak.

Legislativní fušerství MŽP dosáhlo svého morálního dna a v preambuli zákona o výrobcích s ukončenou životností (č.542/2020 Sb.) se nikdo ani neobtěžoval rozpracovat základní pojmy při nakládání s výrobky, pouze napsal dva “rychloodstavce” v § 2 (Působnost zákona):

odstavecznění
(1)Tento zákon se vztahuje na vybrané výrobky bez ohledu na to, zda jsou na trh uváděny samostatně nebo jako součást či příslušenství jiných výrobků, od jejich výroby a uvedení na trh až po zpracování odpadu z nich vzniklého.
(2)Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se na předcházení vzniku odpadu z vybraných výrobků a na nakládání s výrobky s ukončenou životností zákon o odpadech.

Ještě jednou si v klidu přečtěte znění obou odstavců a zamyslete se nad důsledky jejich souběžné platnosti:

  1. Výše uvedený odstavec (1) je správně a proto se zmiňuje o odpadu vzniklého z výrobků (tedy v okamžiku, kdy výrobek již nelze znovu použít)
  2. Výše uvedený odstavec (2) je špatně, protože se zmiňuje o veškerém nakládání s výrobky s ukončenou životností (ještě nemusí mít statut odpadu, ale nakládat s ním musíte v režimu zákona o odpadech)
  3. Výše uvedený odstavec (2) je špatně, protože odkaz na režim zákona o odpadech by měl být použit až v okamžiku, kdy výrobek nelze znovu použít a tím bude mít statut “odpad vzniklý z výrobků”

Chápete ten rozdíl?

  • občan si zakoupí novější model výrobku, protože ho zaujala aktuální obchodní nabídka
  • to neznamená, že jeho původní výrobek hned získá statut “odpad vzniklý z výrobků”, pokud je ještě opakovaně použitelný
  • občan ten původní výrobek může dát do re-use centra nebo bazaru anebo do sběrného místa příslušného kolektivního systému
  • ale podle výše uvedených odstavců se s ním musí nakládat v režimu zákona o odpadech – další občan, který si ten původní výrobek koupí v třeba v bazaru, se to ale nikdy nedozví!
  • takže občan, který si ten původní výrobek koupí, doma nevědomky užívá zcela funkční výrobek v režimu zákona o odpadech i přesto, že životnost výrobku ještě prokazatelně nebyla ukončena! To je ale pitomost, co? Legislativní fušerství MŽP nezná hranic!
  • tak proč dělali samostatný zákon o výrobcích s ukončenou životností, když se stejně odvolávají na režim zákona o odpadech? Není něco špatně?
  • re-use centrum i bazar mají podobné podmínky, rozdíl je pouze ve smluvních podmínkách předání výrobku (např. cena výrobku)
  • pokud je předán původní výrobek do sběrného místa příslušného kolektivního systému, tím okamžikem se stává majetkem kolektivního systému, ale ještě nemusí mít statut “odpad vzniklý z výrobků” – pořád mohou být provedeny kroky směřující k jeho opakovanému použití
  • ke změně statutu na “odpad vzniklý z výrobků” by mělo logicky dojít až okamžikem předání do příslušného zařízení, které má následně zajistit jeho ekologické zpracování, protože k opakovanému použití výrobků již nikdy nedojde (ať už z jakýchkoliv důvodů)
  • mimochodem, tak to bylo ošetřeno v předcházející právní úpravě zákona o odpadech a ukázalo se, že to funguje dobře – o to více je postup (navržený ze strany MŽP) nepochopitelný, zkrátka jako v Kocourkově…
moje vizuální představa o logické konstrukci legislativy z dílny MŽP

Smysluplnost této zvrácené logiky z dílny MŽP, jejíž hlavní koncepce spočívá v důsledné antikoncepci zdravého rozumu, dostává poslední ránu z milosti v § 5 (Podmínky týkající se ohlašování podle zákona o odpadech), kde je doslova uvedeno:

5) § 94 až 96 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech.

Rád bych se jenom zdvořile zeptal:

ilustrační foto

Nebylo by vhodnější to nakládání s výrobky s ukončenou životností pečlivě ošetřit v zákonu č.542/2020 Sb. a nepřeskakovat zmatečně mezi zákonem o výrobcích s ukončenou životností a zákonem o odpadech?

V reálné praxi v některých případech musíte přeskakovat dokonce mezi třemi různými zákony:

  • zákon č. 541/2020 Sb. (o odpadech)
  • zákon č. 542/2020 Sb. (o výrobcích s ukončenou životností)
  • zákon č. 543/2020 Sb. (zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností)

a jejich prováděcími předpisy.

větší paskvil už udělat asi nejde

Tak vidíte, jak nešikovná formulace v ustanovení zákona může znehodnotit i tu nejlepší myšlenku!

🤔


4. TAP = tuhá alternativní paliva

Tuhá alternativní paliva mají ambici nahradit prvotní zdroje, ale nesmí obsahovat chyby, které z toho udělají nedůstojnou frašku:

Zajímavé je porovnání § 36 odst.5 písm. a) a § 40 odst.1 písm. a):

§ 36 odst.5 písm. a) zní:

Odděleně soustřeďované komunální odpady vhodné k opětovnému použití nebo recyklaci, zejména papír, plasty, sklo, kovy, textil a biologický odpad, nesmí být předány k odstranění, s výjimkou odpadu vzniklého při jejich zpracování, pokud

a) je jeho VÝHŘEVNOST v sušině NIŽŠÍ než 6,5 MJ/kg a

§ 40 odst.1 písm. a) zní:

Provozovatel skládky nesmí od 1. ledna 2030 na skládku ukládat odpady,

a) jejichž VÝHŘEVNOST v sušině je VYŠŠÍ než 6,5 MJ/kg

A v čem tkví ta podivnost?

Když snížím výhřevnost odpadu např. tím, že zvýším jeho vlhkost (součást opatření ke snížení sekundární prašnosti) nebo ho stabilizuji inertem potřebných vlastností, tak může na skládku.

Zatímco ve spalovně by se muselo do spalovacího prostoru přivádět další palivo s podstatně vyšší výhřevností (třeba zemní plyn), což znatelně navýší náklady (na spotřebu plynu), ale i emise CO2, což je v rozporu s našimi ekologickými závazky v EU.

Osobní odpovědnost za takové systémové selhání nenese opět NIKDO. Jako obvykle, ne?

Opravdu tohle na MŽP chtěli? Nebyl původní záměr trochu jiný? 😕

Řada lidí si myslí, že se to vyřeší tím, že se z odpadu "vyrobí" TAP (t.j. tuhé alternativní palivo) a je po problému. NENÍ TO TAK 😕

Podívejte se na výše uvedené porovnání § 36 odst.5 písm. a) a § 40 odst.1 písm. a) a vezměte si k ruce ČSN EN 15359 (TAP - Specifikace a třídy):

A tady se dostáváme k zásadní otázce, která se ukazuje být v budoucnosti největším problémem:

MŽP nesmyslně nastavilo limit výhřevnosti pro skládkování ve vztahu k ČSN EN 15359

V čem ta nesmyslnost direktivního omezení legislativců MŽP spočívá? Je to prosté: jejich neznalost odborných norem se plíživě stává nelichotivým standardem "státní továrny na legislativu".

Nikdo se totiž neobtěžoval podívat na to, co je uvedeno v ČSN EN 15359 (TAP - Specifikace a třídy), část 7 (Klasifikace), Poznámka 6:

"TAP by se nemělo používat jako palivo, pokud je jeho spálením vyprodukováno méně tepelné energie, která se získá k využití, než energie použitá ke spálení TAP (a tím nevyužita). To může například zabránit použití třídy NCV 5 v zařízeních vyžadujících vyšší minimální NCV pro rekuperaci energie."

Pro lepší orientaci připojuji i tabulku s upřesněním klasifikace jednotlivých tříd TAP:

Třída NCV 5 znamená, že průměrná hodnota výhřevnosti je rovna nebo větší 3 MJ/kg, přesněji je v rozsahu: 3 až 9,99 MJ/kg (hodnota 10 a více je již jiná třída TAP).

To je pro odpady s nízkou výhřevností zásadní systémový zkrat, když uvážíme, že na skládku od 1.1.2030 nesmí odpady, jejichž VÝHŘEVNOST v sušině je VYŠŠÍ než 6,5 MJ/kg.

Frakce s výhřevností mezi 6,5 až 9,99 MJ/kg je naprosto neřešitelná!

Vidíte, že nesmyslný limit výhřevnosti je ranou pod pás všem, kteří se léta snaží o intenzifikaci sběru a úpravy složek komunálního odpadu. O tom jsou tolik diskutované výměty z dotřiďovacích linek. Pak je třeba si položit onu nerudovskou otázku: Kam s ním?

Osobní odpovědnost za takové systémové selhání nenese opět NIKDO. Jako obvykle, ne?

Opravdu tohle na MŽP chtěli? Nebyl původní záměr trochu jiný? 😕 

Na předcházející kapitolu volně navazuje další, která vyplývá z logické otázky: jaké jsou důsledky špatně zvoleného limitu výhřevnosti?

Doporučuji Vám nahlédnout do ČSN 06 3090 (Zařízení pro termické odstraňování/zneškodňování a energetické využívání odpadů), zejména do Přílohy B, kde najdete orientační hodnoty výhřevností, které se týkají odpadů napříč průmyslem, zemědělstvím a nezapomínají ani na komunální odpad a jeho složky:

Nic víc, než objektivně měřitelná fakta (vč. metodiky, jak se k výsledku došlo).

Každý si udělá konkrétní představu o energetickém potenciálu těchto odpadů. Ale také o rozmezí hodnot mezi 6,5 až 9,99 MJ/kg.

Nevěříte? Tak mrkněte na několik ilustračních příkladů. Jen jsem udělal pár drobných úprav, aby se to lépe porovnávalo:

  • hodnotu výhřevnosti převedl na jednotky MJ/kg, zvláště si všímejte rozmezí mezi 6,5 až 9,99 MJ/kg (tyto hodnoty jsou označeny červeně)
  • vytipujte si ty odpady, které lze očekávat ve výmětech z dotřiďovací linky směsného komunálního odpadu (a nemusí to být jen plasty)
  • to, že jsem uvedl příklad nějakého odpadu ještě neznamená, že ho chci spalovat - šlo o to porovnat některé odpady mezi sebou

druh
odpadu
výhřevnost
[MJ/kg]
poznámka
molitan 25,919
polystyren 45,889
dřevotřísková
deska
s laminem
(DTD)
18,060
tvrdá vláknitá
deska
(HDF)
17,108
lamino-třísková
deska
16,483
tlející
dřevní
odpad
4,151 v teplárně
nebude zájem
psací
čistý
papír
(kancelářský)
12,867
lepenkový
papír
13,287
shnilé
dřevo
5,4-14,4 v teplárně
nebude zájem
překližka 18,200
noviny 15,05-18,55
časopisy 9,65-11,80 v teplárně
nebude zájem
(část frakce)
desky
dřevovláknité
(hobra)
18,000
desky
dřevovláknité
(sololit)
16-16,80
desky
dřevocementové
(heraklit)
1,35-2,00 v teplárně
nebude zájem
plast
z obrábění
23,823
plast
stavební
26,188
plastový
obal
37,251
papírový
lepenkový
obal
15,446
papír
sběrový
11,845
upotřebená
čistící
tkanina
13,852
upotřebené
ochranné
pomůcky
16,747
kal z ČOV 4,591
linoleum 11,840
plasty
čistý PET
22,895
papír
(TETRAPACK)
17,940
papírové
obaly
bez TETRAPAK
9,473 v teplárně
nebude zájem
odpadní
dřevo
(z komunál.
odpadu)
9,876 v teplárně
nebude zájem
papír
(lepenka,
karton)
13,309
biologická
složka
komunálního
odpadu
12,041
odpadový
textil
17,684
biologický
odpad
ze zahrad
a parků
5,920
starý papír 14,170
odpad
ze zeleniny
4,150
květiny 7,700 hřbitovní odpad
od 1.1.2030
na skládku nesmí!
a potom ???
tráva 4,800
listí 18,500
staré boty 16,850-25
běžný
odpad
z nemocnic
9-10,500 po 1.1.2030: ???
platí i pro
inkontinenční
pomůcky!
koberec
kovlar
16-22,600
koberec
jekor
21,885-35

shrnutí základních otázek:

S dostatečným předstihem (v první polovině roku 2021) upozorňuji:

Kam budeme dávat hřbitovní odpad, když od roku 2030 na skládku nesmí?

Co s nekvalitním odpadním dřevem (o něž teplárny nestojí už teď) mají sběrné dvory dělat?

Co budou dělat zdravotní a sociální zařízení s inkontinenčními pomůckami, když mají na spalovnu 50 km a na skládku od roku 2030 nesmí?

Opravdu jsme museli zkrátit požadovanou lhůtu EU z 2035 na 2030? Stihneme se připravit?

...zkuste si opravdu upřímně odpovědět, jak konkrétně byste to řešili

Osobní odpovědnost za takové systémové selhání nenese opět NIKDO. Jako obvykle, ne?

Pořád jsou legislativci na svoje dílo hrdí? Možná by to měli ještě zvážit... 😉

Naše země není na takové experimenty připravena, EU také ještě ne a proto má termín na přípravu infrastruktury do roku 2035. Ale Hujerové z MŽP to nastaví na rok 2030, my na to přece máme, ne?

EU to žádá až od roku 2035, nemyslíte, že je k tomu nějaký důvod? 😕


5. Zdravotní nebo veterinární péče a odpady ohrožující zdraví

Odpady ze zdravotní a veterinární péče jsou v nové odpadové legislativě zpracovány nově, ale obsahují požadavky, jejichž reálná splnitelnost by měla být předmětem odborných diskusí a určitě i oprav zjevných nepřesností, chyb i nesmyslů.

Za ty nejzásadnější chyby já osobně považuji:

opatření v čem je problém?
§ 32
Sběr odpadu

(3) V mobilním zařízení ke sběru odpadu smí být odpad uložen pouze po dobu přepravy do zařízení ke zpracování odpadu, nejdéle však po dobu 48 hodin, jde-li o odpad ze zdravotnické nebo veterinární péče nebo jiný biologický odpad, nejdéle po dobu 24 hodin.

Zákon č. 258/2000 Sb. (o ochraně veřejného zdraví) a jeho prováděcí předpis to v §10 odst. 5 Vyhlášky č. 306/2012 Sb. (o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče) stanoví jinak:

(5) Odpad se třídí v místě vzniku, nebezpečný odpad se ukládá do označených, oddělených, krytých, uzaviratelných, nepropustných a mechanicky odolných obalů, podle možnosti spalitelných bez nutnosti další manipulace s odpadem. Ostrý odpad se ukládá do označených, spalitelných, pevnostěnných, nepropichnutelných a nepropustných obalů. Nebezpečné odpady, zejména ostré předměty, se neukládají do papírových obalů. Nebezpečný odpad vznikající u lůžek pacientů se odstraňuje bezprostředně, z pracoviště se odstraňuje průběžně, nejméně jednou za 24 hodin. Shromažďování tohoto odpadu se provádí podle provozního řádu zařízení ve shromažďovacích nádobách, které musí odpovídat jiným právním předpisům.

Shromáždění odpadu před jeho konečným odstraněním ve vyhrazeném uzavřeném prostoru je možné nejdéle 3 dny. Skladování nebezpečného odpadu (anatomického a infekčního) je možné po dobu 1 měsíce v mrazicím nebo chlazeném prostoru při teplotě maximálně 8 °C.

Vysoce infekční odpad musí být bezprostředně v přímé návaznosti na jeho vznik upraven dekontaminací certifikovaným technologickým zařízením. Při odstraňování části těla a orgánů se postupuje podle jiného právního předpisu. Evidence odpadu, jeho přeprava a předání oprávněné osobě za účelem jeho odstranění upravují jiné právní předpisy. Obdobným způsobem je postupováno při manipulaci s odpadem i v dopravních prostředcích poskytovatele zdravotnické záchranné služby, zdravotnické dopravní služby a poskytovatele přepravy pacientů neodkladné péče a poskytovatele zdravotní péče, který poskytuje zdravotní péči při návštěvní službě.

Díl 6
Přeprava odpadu
Oddíl 1
Povinnosti při přepravě odpadu
§ 46

(3) Přeprava odpadu na území České republiky nesmí přesáhnout dobu 48 hodin, jde-li o odpad ze zdravotnické nebo veterinární péče nebo jiný biologický odpad, nesmí přesáhnout dobu 24 hodin.

Zákon č. 258/2000 Sb. (o ochraně veřejného zdraví) a jeho prováděcí předpis to v §10 odst. 5 Vyhlášky č. 306/2012 Sb. (o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče) stanoví jinak:

(5) Odpad se třídí v místě vzniku, nebezpečný odpad se ukládá do označených, oddělených, krytých, uzaviratelných, nepropustných a mechanicky odolných obalů, podle možnosti spalitelných bez nutnosti další manipulace s odpadem. Ostrý odpad se ukládá do označených, spalitelných, pevnostěnných, nepropichnutelných a nepropustných obalů. Nebezpečné odpady, zejména ostré předměty, se neukládají do papírových obalů. Nebezpečný odpad vznikající u lůžek pacientů se odstraňuje bezprostředně, z pracoviště se odstraňuje průběžně, nejméně jednou za 24 hodin. Shromažďování tohoto odpadu se provádí podle provozního řádu zařízení ve shromažďovacích nádobách, které musí odpovídat jiným právním předpisům.

Shromáždění odpadu před jeho konečným odstraněním ve vyhrazeném uzavřeném prostoru je možné nejdéle 3 dny. Skladování nebezpečného odpadu (anatomického a infekčního) je možné po dobu 1 měsíce v mrazicím nebo chlazeném prostoru při teplotě maximálně 8°C.

Vysoce infekční odpad musí být bezprostředně v přímé návaznosti na jeho vznik upraven dekontaminací certifikovaným technologickým zařízením. Při odstraňování části těla a orgánů se postupuje podle jiného právního předpisu. Evidence odpadu, jeho přeprava a předání oprávněné osobě za účelem jeho odstranění upravují jiné právní předpisy.

Obdobným způsobem je postupováno při manipulaci s odpadem i v dopravních prostředcích poskytovatele zdravotnické záchranné služby, zdravotnické dopravní služby a poskytovatele přepravy pacientů neodkladné péče a poskytovatele zdravotní péče, který poskytuje zdravotní péči při návštěvní službě.

Díl 10
Odpady ze zdravotní a veterinární péče§ 89

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která je původcem odpadu ze zdravotní péče, je povinna zpracovat pokyny pro nakládání s těmito odpady v zařízení, kde tento odpad vzniká. Pokyny jsou součástí provozního řádu zařízení zpracovaného podle zákona o ochraně veřejného zdraví.

Zákon č. 258/2000 Sb. (o ochraně veřejného zdraví), konkrétně

Díl 3

Hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a některých zařízení sociálních služeb

§ 15 a § 16

nakládání s odpady vůbec neřeší!

Díl 10
Odpady ze zdravotní a veterinární péče

§ 89

(2) V případě zdravotní péče poskytované ve vlastním sociálním prostředí pacienta je poskytovatel zdravotních služeb povinen písemně poučit pacienta o způsobu nakládání s odpadem ze zdravotní péče a o jeho bezpečném uložení tak, aby nedošlo k ohrožení jeho zdraví, veřejného zdraví a poškození životního prostředí, a pacient je povinen s odpadem naložit v souladu s tímto poučením.

O poučení učiní poskytovatel zdravotních služeb záznam do zdravotnické dokumentace; záznam podepíše zdravotnický pracovník, který ho provedl, a pacient nebo osoba, která o pacienta pečuje. Původcem odpadu ze zdravotní péče v případě zdravotní péče poskytované ve vlastním sociálním prostředí pacienta je poskytovatel zdravotních služeb.

Zákon č. 258/2000 Sb. (o ochraně veřejného zdraví),
žádné takové opatření nezná ani neumožňuje!

Vyhláška č. 98/2012 Sb. (o zdravotnické dokumentaci)
nic takového nezná ani neumožňuje a to ani přesto, že taxativně stanoví náležitosti zdravotnické dokumentace!

Možná Vás také při čtení ve výše uvedené tabulce napadly různé otázky.

Já osobně považuji za největší pitomost to poslední, tedy § 89 odst.2:

    • povinnost poskytovatele zdravotních služeb písemně poučit pacienta o způsobu nakládání s odpadem ze zdravotní péče a o jeho bezpečném uložení tak, aby nedošlo k ohrožení jeho zdraví, veřejného zdraví a poškození životního prostředí

A co je na tom špatně?

Kromě výše uvedeného je dobré si poctivě odpovědět minimálně na tyto otázky:

    • to myslíte opravdu vážně? text "v případě zdravotní péče poskytované ve vlastním sociálním prostředí pacienta" znamená i to, že si někdo domů zavolá rychlou záchranou službu, ta přijede a měla by řešit "povinnost poskytovatele zdravotních služeb písemně poučit pacienta o způsobu nakládání s odpadem ze zdravotní péče a o jeho bezpečném uložení tak, aby nedošlo k ohrožení jeho zdraví, veřejného zdraví a poškození životního prostředí"

    • jak to udělat u pacientů v akutní péči? pacient zemřel při předčítání písemného poučení a to bylo řádně zaneseno do jeho zdravotní dokumentace tak, že do kolonky "příčina smrti" bylo uvedeno: "nepřežil písemné poučení pacienta o způsobu nakládání s odpadem ze zdravotní péče a o jeho bezpečném uložení tak, aby nedošlo k ohrožení jeho zdraví, veřejného zdraví a poškození životního prostředí" Opravdu autor tohoto legislativního klenotu nechápe, že záchranka přijela proto, aby mu zdravotníci zachránili život nebo zdraví a na písemné poučení není prostor? mimochodem: neposkytnutí pomoci je u nás trestným činem, ale hlavně, aby byl písemně poučen - je neuvěřitelné, že takový blábol vyjde ve Sbírce zákonů a nikdo si toho nevšimne

    • pokud je pacient dlouhodobě hospitalizován (např. léčebna dlouhodobě nemocných: LDN) tak je "ve vlastním sociálním prostředí pacienta", protože se zpravidla nepředpokládá, že by se vrátil domů - opravdu je to tak správně?

    • proč písemně poučit pacienta? nestačí u nádob s odpadem vyvěsit informační cedulku nebo mu předat informační letáček?

    • proč písemně poučit pacienta, když ve zdravotnickém zařízení s odpady prokazatelně nenakládá? péče je mu poskytována doma nebo v sociálním zařízení - když za ním musí dojíždět, tak se zjevně není schopen obstarat sám, proto za něj péči o domácnost (mimo jiné i o odpady) zpravidla řeší někdo jiný, ale hlavně že písemně poučíme pacienta to mobilní asistentka sociální služby nebo uklízečka v domově seniorů opravdu ocení

    • jak to udělat u pacientů - cizinců? zdravotník má řešit zdravotní péči a ne hledat tlumočníka

    • jak to bude dělat zdravotník - cizinec? školení v ukrajinštině asi ne každý náš pacient ocení - kromě toho, že nebude nic rozumět

    • jak to udělat u pacientů, kteří nejsou při vědomí? písemně poučit pacienta v bezvědomí mi připadá poněkud morbidní a zbytečné

    • jak to udělat u pacientů, kteří nejsou schopni vnímat či porozumět kvůli zdravotnímu stavu? (např. stařecká demence, jiná postižení)

    • jak u pacientů, kteří s odpadem nenakládají a jsou plně odkázáni na cizí péči? (např. pacient JIP nebo dlouhodobě ležící pacient LDN)

    • psát záznam (o poučení pacienta o způsobu nakládání s odpadem ze zdravotní péče a o jeho bezpečném uložení) do zdravotnické dokumentace je stejná hloupost jako kdyby si někdo do originálu rodného listu psal, co má nakoupit cestou z práce!

    • tušíte kolikrát týdně (např. senioři, osoby s postižením) potřebují zdravotní péči? (za týden i několikrát, je-li to třeba)

    • a to při každé další návštěvě mají být znovu písemně poučeni? ona tam také chybí četnost, jak často se to má plnit

Dopsal bych tam ještě jednu otázku:

Ten, co to vymyslel s tím, co to pustil do schvalovacího procesu, byli oba dva opravdu při smyslech?

 

ilustrační foto

Co k tomu dodat?

Odborná úroveň našich legislativců je horší než se původně zdálo!

Proč tomu tak je?

Je to prosté:

    • největším neštěstím nové odpadové legislativy je zcela zbytečná ukvapenost jejího zavádění a odborná nepřipravenost ze strany MŽP

    • NIKDY za posledních 30 let nepředložilo MŽP tak zoufale nekvalitní návrhy prováděcích předpisů!

    • je to o důslednosti a nekompromisních požadavcích na vzdělání a také na provozní praxi - člověk bez provozní praxe je teoretik k ničemu!

    • proto je kvalita legislativy tak žalostná - neznalost reálných provozních souvislostí se plíživě stává nelichotivým standardem "státní továrny na legislativu"

    • většina chyb a nepřesností souvisí s tím, že to píše někdo, kdo to v reálném provozu NIKDY nepotkal!

opatření v čem je problém?

§ 72

ODPADY ZE ZDRAVOTNÍ A VETERINÁRNÍ PÉČE


(2) Soustřeďovací prostředky na odpady ze zdravotní nebo veterinární péče musí splňovat následující požadavky:

c) nádoby pro nebezpečný odpad musí být pevné, nepropustné, nepropíchnutelné a uzavíratelné,

Zákon č. 258/2000 Sb. (o ochraně veřejného zdraví) a jeho prováděcí předpis to v §10 odst. 5 Vyhlášky č. 306/2012 Sb. (o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče) stanoví jinak:

(5) Odpad se třídí v místě vzniku, nebezpečný odpad se ukládá do označených, oddělených, krytých, uzaviratelných, nepropustných a mechanicky odolných obalů, podle možnosti spalitelných bez nutnosti další manipulace s odpadem.

Ostrý odpad se ukládá do označených, spalitelných, pevnostěnných, nepropichnutelných a nepropustných obalů.

Nebezpečné odpady, zejména ostré předměty, se neukládají do papírových obalů.

Nebezpečný odpad vznikající u lůžek pacientů se odstraňuje bezprostředně, z pracoviště se odstraňuje průběžně, nejméně jednou za 24 hodin. Shromažďování tohoto odpadu se provádí podle provozního řádu zařízení ve shromažďovacích nádobách, které musí odpovídat jiným právním předpisům.

§ 72

ODPADY ZE ZDRAVOTNÍ A VETERINÁRNÍ PÉČE



(2) Soustřeďovací prostředky na odpady ze zdravotní nebo veterinární péče musí splňovat následující požadavky:

d) plastové pytle musí mít maximální objem 0,1 m3, tloušťka materiálu musí být alespoň 0,1 mm; v případě plastových pytlů, které se používají na pracovištích s vysokým rizikem infekčních činitelů, musí být tloušťka materiálu alespoň 0,2 mm; při použití plastového pytle z tenčího materiálu musí být použito více pytlů do požadované tloušťky nebo musí být pytel umístěn do nádoby, která musí být z dezinfikovatelného a čistitelného materiálu,

Kdyby autor tohoto nesmyslu měl alespoň minimální požadovanou praxi (nutnou pro výkon veřejné správy na kterékoliv obci v ČR), věděl by:

1) plastové pytle na odpad je třeba vložit do nějakého zařízení, kde lépe drží

2) proto existuje řada různých pomůcek, které definují základní parametry:

doporučuji přečíst:

ČSN EN 840 Pojízdné kontejnery na odpad a recyklaci, zejména části:

ČSN EN 840-1, ČSN EN 840-2, ČSN EN 840-3, ČSN EN 840-4, ČSN EN 840-5 a ČSN EN 840-6

3) pak by bylo patrno, že aby tam bylo možno plastový pytel bezpečně uchytit, musí mít minimální objem alespoň 110 litrů

4) Vyhláška žádá: plastové pytle musí mít maximální objem 0,1 m3
(což je pouze 100 litrů, takže pytel bude moc malý a nepůjde uchytit)

§ 72

ODPADY ZE ZDRAVOTNÍ A VETERINÁRNÍ PÉČE

(2) Soustřeďovací prostředky na odpady ze zdravotní nebo veterinární péče musí splňovat následující požadavky:

e) kromě obecných požadavků musí být dále označeny

1. časem vzniku odpadu,
2. konkrétním oddělením, kde odpad vznikl,
3. jménem osoby zodpovědné za nakládání a označení,
4. údajem o hmotnosti odpadu a
5. údajem o dalším způsobu nakládání.

Na to lze reagovat pouze takto:

Pojem "časem vzniku odpadu" není zákonem ani vyhláškou definován!

Je to čas , kdy se začne pytel plnit nebo kdy je zcela naplněn?

Vyplnit "jméno osoby zodpovědné za nakládání a označení" je neproveditelný úkon: ve zdravotní péči se neustále střídají 3 směny!
Tedy směna: ranní, odpolední a noční. Koho z nich tam mám uvést?

Co na to GDPR? Ten člověk s tím nemusí souhlasit!

Vyplnění hmotnosti odpadu lze až po jeho zvážení! Ale váhu na infekční odpad ve zdravotní péči budete hledat velmi těžko!

K čemu je "údaj o dalším způsobu nakládání", když to musí jen do spalovny?

Kdy to bude povinnost označovat? Před naplnění nebo až po naplnění pytle?

Pokud to bude označovat někdo po naplnění pytle, infikuje sebe i erární fixu, kterou si pečlivě uschová v náprsní kapse svého pláště, aby se ty patogeny mohli šířit vesele dál - kdo to proboha vymýšlí? Autora okamžitě léčit!!!

§ 72

ODPADY ZE ZDRAVOTNÍ A VETERINÁRNÍ PÉČE

(4) Vysoce infekční odpad musí být bezprostředně po vzniku upraven dekontaminací certifikovaným technologickým zařízením

Zákon č. 258/2000 Sb. (o ochraně veřejného zdraví) a jeho prováděcí předpis to v §10 odst. 5 Vyhlášky č. 306/2012 Sb. (o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče) stanoví jinak:

(5) Odpad se třídí v místě vzniku, nebezpečný odpad se ukládá do označených, oddělených, krytých, uzaviratelných, nepropustných a mechanicky odolných obalů, podle možnosti spalitelných bez nutnosti další manipulace s odpadem. Ostrý odpad se ukládá do označených, spalitelných, pevnostěnných, nepropichnutelných a nepropustných obalů. Nebezpečné odpady, zejména ostré předměty, se neukládají do papírových obalů. Nebezpečný odpad vznikající u lůžek pacientů se odstraňuje bezprostředně, z pracoviště se odstraňuje průběžně, nejméně jednou za 24 hodin. Shromažďování tohoto odpadu se provádí podle provozního řádu zařízení ve shromažďovacích nádobách, které musí odpovídat jiným právním předpisům.

Shromáždění odpadu před jeho konečným odstraněním ve vyhrazeném uzavřeném prostoru je možné nejdéle 3 dny. Skladování nebezpečného odpadu (anatomického a infekčního) je možné po dobu 1 měsíce v mrazicím nebo chlazeném prostoru při teplotě maximálně 8 °C.

Vysoce infekční odpad musí být bezprostředně v přímé návaznosti na jeho vznik upraven dekontaminací certifikovaným technologickým zařízením. Při odstraňování části těla a orgánů se postupuje podle jiného právního předpisu. Evidence odpadu, jeho přeprava a předání oprávněné osobě za účelem jeho odstranění upravují jiné právní předpisy. Obdobným způsobem je postupováno při manipulaci s odpadem i v dopravních prostředcích poskytovatele zdravotnické záchranné služby, zdravotnické dopravní služby a poskytovatele přepravy pacientů neodkladné péče a poskytovatele zdravotní péče, který poskytuje zdravotní péči při návštěvní službě.

Příloha č. 50 k vyhlášce č. 273/2021 Sb.

Třídy úrovně účinnosti dekontaminace odpadů

Úroveň I: je inaktivace vegetativních forem baktérií, hub a lipofilních virů vyjádřená jako 6 log 10 redukce nebo větší.

Úroveň II: je inaktivace vegetativních forem baktérií, hub, lipofilních/hydrofilních virů, parazitů a mykobakterií vyjádřená jako 6 log10 redukce nebo větší.

Úroveň III: je inaktivace vegetativních forem baktérií, hub, lipofilních / hydrofilních virů, parazitů a mykobakterií vyjádřená jako 6 log10 redukce nebo větší; a inaktivace spor Bacillus stearothermophilus nebo B. subtilis vyjádřená jako 4 log10 redukce nebo větší.

Úroveň IV: je inaktivace vegetativních forem baktérií, hub, lipofilních/hydrofilních virů, parazitů a mykobakterií a spor B. stearothermophilus vyjádřená jako 6 log10 redukce nebo větší.

odstrašující ukázka syndromu "CTRL+C a CTRL+V", jak je možné, že chybí vysvětlující komentář!

Když už MŽP kopíruje něco, čemu nerozumí, asi by mělo připsat:

význam použité zkratky: KTJ = počet kolonií tvořících jednotku

Úroveň I:
je inaktivace vegetativních forem baktérií, hub a lipofilních virů vyjádřená jako 6 log 10 redukce nebo větší

Interpretace:
Snížení počtu KTJ musí být alespoň o 1 000 000 KTJ nebo více

(důvod: dekadický logaritmus počtu KTJ = 1 000 000 je roven 6)

Úroveň II:
je inaktivace vegetativních forem baktérií, hub, lipofilních/hydrofilních virů, parazitů a mykobakterií vyjádřená jako 6 Iog10 redukce nebo větší

Interpretace:
Snížení počtu KTJ musí být alespoň o 1 000 000 KTJ nebo více

(důvod: dekadický logaritmus počtu KTJ = 1 000 000 je roven 6)

Úroveň III:
je inaktivace vegetativních forem baktérií, hub, lipofilních / hydrofilních virů, parazitů a mykobakterií vyjádřená jako 6 Iog10 redukce nebo větší; a inaktivace spor Bacillus stearothermophilus nebo B. subtilis vyjádřená jako 4 Iog10 redukce nebo větší

Interpretace:
Snížení počtu KTJ musí být alespoň o 1 000 000 KTJ nebo více

(důvod: dekadický logaritmus počtu KTJ = 1 000 000 je roven 6)

inaktivace spor Bacillus stearothermophilus nebo B. subtilis:
Snížení počtu KTJ musí být alespoň o 10 000 KTJ nebo více

(důvod: dekadický logaritmus počtu KTJ = 10 000 je roven 4)

Úroveň IV:
je inaktivace vegetativních forem baktérií, hub, lipofilních/hydrofilních virů, parazitů a mykobakterií a spor B. stearothermophilus vyjádřená jako 6 Iog10 redukce nebo větší

Interpretace:
Snížení počtu KTJ musí být alespoň o 1 000 000 KTJ nebo více

(důvod: dekadický logaritmus počtu KTJ = 1 000 000 je roven 6)


Jenom pro vysvětlení:

    • poslední řádku tabulky (část vpravo) jsem přeložil do češtiny (označeno jako "Interpretace")

    • to, co je tučně, jsem přidal jako vysvětlení, které tam chybí

    • část označená jako "důvod" by se ve vyhlášce neuvádět nemusel, ten je jenom jako odůvodnění, jak se k tomu došlo

...na najednou to dává smysl, že?

Když už se to píše, nemohlo by to být srozumitelně?

Ne každý, koho se to týká, původnímu znění rozuměl!

Možná Vás také při čtení ve výše uvedené tabulce napadly různé otázky.

Já osobně považuji za největší pitomost to v § 72 odst.2 písm. e), tedy povinnost označovat soustřeďovací prostředky na odpady ze zdravotní nebo veterinární péče:

    • časem vzniku odpadu,

    • konkrétním oddělením, kde odpad vznikl,

    • jménem osoby zodpovědné za nakládání a označení,

    • údajem o hmotnosti odpadu a

    • údajem o dalším způsobu nakládání.

A co je na tom špatně?

Z požadavku označovat pytle jasně vyplývá, že to musel vymyslet někdo, kdo to nikdy v životě nedělal. Ale popořadě.

Kromě výše uvedeného je dobré si poctivě odpovědět minimálně na tyto otázky:

    • nevadí, že pojem "čas vzniku odpadu" není zákonem ani vyhláškou definován, takže nikdo neví co tam psát?

    • je to čas, kdy se začne pytel plnit nebo kdy je zcela naplněn, případně oba dva časy?

    • vyplnit "jméno osoby zodpovědné za nakládání a označení" je neproveditelný úkon: ve zdravotní péči se zpravidla střídají 3 směny!
      Tedy směna: ranní, odpolední a noční. Koho z nich tam mám napsat, všechny tři?

    • co na to GDPR? víte, že ten člověk s tím nemusí souhlasit, aby tam bylo jeho jméno! Co tam dát jenom funkci: např. staniční sestra? a co tam neuvádět nic? ono to totiž nemá žádný smysl, protože tyto věci řeší interní směrnice, kterou všichni běžně používají

    • vyplnění hmotnosti odpadu lze zadat asi až po jeho zvážení, ne? Váhu pro pacienty některá oddělení mají, tam se vážit odpady ze zdravotní péče nesmí. Váhu na infekční odpad v odděleních poskytujících zdravotní péči budete hledat velmi těžko!

    • k čemu je "údaj o dalším způsobu nakládání", když to podle hygienické služby musí jen do spalovny? komu ta informace poslouží, když současně musí mít písemnou smlouvu s tím, kdo je oprávněn od nich ten odpad odebírat?

    • odkdy začne platit povinnost označovat? před naplněním nebo až po naplnění pytle?
      Pokud to bude někdo označovat po naplnění pytle, infikuje obsahem pytle sebe i erární fixu, kterou ten pytel popisuje. Tu si pak jistě uschová v náprsní kapse svého pláště (aby mu jí někdo neukradl) a tím vytvoří ideální podmínky k tomu, aby se ty patogeny mohli šířit vesele dál - kdo to proboha vymýšlí? Autora tohoto opatření okamžitě začít léčit!!!

    • jenom pro zajímavost: provozní praxe ukazuje, že samolepky se v chladicím boxu odlepují a upadávají - takže příliš nedrží

ilustrační foto

Co k tomu dodat?

Vyhláška č.273/2021 je v rozporu s Vyhláškou č.306/2012 i přesto, že na ni sama odkazuje!

Proč tomu tak je? Musím se zase opakovat.

Je to prosté:

    • největším neštěstím nové odpadové legislativy je zcela zbytečná ukvapenost jejího zavádění a odborná nepřipravenost ze strany MŽP

    • NIKDY za posledních 30 let nepředložilo MŽP tak zoufale nekvalitní návrhy prováděcích předpisů!

    • je to o důslednosti a nekompromisních požadavcích na vzdělání a také na provozní praxi - člověk bez provozní praxe je teoretik k ničemu!

    • proto je kvalita legislativy tak žalostná - neznalost reálných provozních souvislostí se plíživě stává nelichotivým standardem "státní továrny na legislativu"

    • většina chyb a nepřesností souvisí s tím, že to píše někdo, kdo to v reálném provozu NIKDY nepotkal!

Opravy a záplaty marně skrývající bezradnost a zoufalou nepřipravenost legislativců jsou nelichotivým standardem "státní továrny na legislativu".

Nějaké opravy prováděcího předpisu již proběhly, což jen dokazuje, že tento předpis byl vytvořen hodně horkou jehlou.

Posuďte sami - Vyhláška č.273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady:

událost platné od účinné od doba ode dne 1. vydání (platnosti)
vydáno ve Sbírce 23.07.2021 07.08.2021 0
oprava č.1: Vyhláškou č.78/2022 Sb. 08.04.2022 09.04.2022 245 dnů (8 měsíců)
oprava č.2: Vyhláškou č.445/2022 Sb. 23.12.2022 01.01.2023 518 dnů (1 rok 5 měsíců)

A co bylo v původní Vyhlášce č.273/2021 Sb. vlastně opravováno? To Vás přesvědčí o zmatku a naprosté bezradnosti našich legislativců.

Pro pořádek: původní znění vyhlášky můžete stáhnout ZDE

Oprava č.1:

V příloze č. 4 části A (Seznam odpadů, jejichž ukládání na skládku, využívání k zasypávání, využívání jako technologického materiálu pro technické zabezpečení skládek nebo pro účely uzavírání a rekultivace skládek je omezeno) se měnil bod 11 v tomto rozsahu:

původní znění předmět opravy
Odpady skupiny 18 a odpady vzniklé jejich úpravou. 1) V příloze č. 4 části A se bod 11 zrušuje.

2) V příloze č. 4 části A se doplňuje bod 11, který zní:

Odpady skupiny 18 a odpady vzniklé jejich úpravou.

Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem
po dni jejího vyhlášení, t.j. 07.08.2021
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem následujícím
po dni jejího vyhlášení, s výjimkou výše citovaného ustanovení
(čl. I bodu 2), který nabývá účinnosti dnem 01.01.2027

Máte podivný pocit? Pak si ještě jednou porovnejte znění opravované části provádějícího předpisu:

původní znění znění po opravě
11. Odpady skupiny 18 a odpady vzniklé jejich úpravou. 11. Odpady skupiny 18 a odpady vzniklé jejich úpravou.

Nepřipadá Vám to stejné? Předložím důkaz vizuálním srovnáním:

původní znění 11. Odpady skupiny 18 a odpady vzniklé jejich úpravou.
znění po opravě 11. Odpady skupiny 18 a odpady vzniklé jejich úpravou.
výsledek porovnání SHODA POROVNÁVANÉHO TEXTU

Takže všechny ty tanečky byly jenom kvůli "odkladu" účinnosti, protože se ukázalo, že ta původní účinnost byla nereálná!

Myslíte, že to byla náhoda? Omyl. Následující část "Oprava č.2" Vás už nenechá na pochybách, že náhoda to určitě nebyla.

Oprava č.2:

Seznam záplat je poněkud širší, jedná se o 32 změn - většina se týká oprav věcných chyb nebo nereálných termínů.

Všechny bych asi uvádět nemusel, ne každý by vydržel až do konce. Celé znění změn vyhlášky najdete: ZDE

Několik si jich pro ilustraci citovat můžeme, co myslíte?

Jenom abyste si udělali představu, jak vypadá pravé nefalšované legislativní fušerství...

změna č.1:

původní znění předmět opravy

V § 3 odst. 3 písmeno a) zní:

a) vybaveno zařízením na určování hmotnosti odpadu s pravidelnou kalibrací v intervalu nejvýše do 24 měsíců; v případě zařízení k zasypávání podle bodu 6 přílohy č. 4 k zákonu, malých zařízení určených pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a do konce roku 2030 v případě mobilních zařízení může být určování hmotnosti prováděno jiným způsobem, zejména externím zařízením na určování hmotnosti; v takovém případě musí být v provozním řádu, pokud jej zařízení má, nastaven jednoznačný způsob zjištění hmotnosti odpadů od každé předávající osoby,

V § 3 odst. 3 písmeno a) zní:

 

a) vybaveno zařízením na určování hmotnosti odpadu s pravidelnou kalibrací v intervalu nejvýše do 24 měsíců s výjimkou
1. zařízení k zasypávání podle bodu 6 přílohy č. 4 k zákonu,
2. malých zařízení určených pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady,
3. zařízení přijímajících výhradně kapalné odpady, u kterých je zjišťován objem a hmotnost může být určena výpočtem, a
4. do konce roku 2030 v případě mobilních zařízení může být určování hmotnosti prováděno jiným způsobem, zejména externím zařízením na určování hmotnosti; v takovém případě musí být v provozním řádu, pokud jej zařízení má, nastaven jednoznačný způsob zjištění hmotnosti odpadů od každé předávající osoby,

změna č.8:

původní znění předmět opravy

§ 57

Požadavky na ověření technologie úpravy kalů z hlediska účinnosti hygienizace

Ověření technologie úpravy kalů z hlediska účinnosti hygienizace se provádí podle § 50.

§ 57 včetně nadpisu zní:

§ 57

Požadavky na ověření technologie úpravy kalů z hlediska účinnosti hygienizace

(1) Ověření technologie úpravy kalů z hlediska účinnosti hygienizace se provádí v těchto případech:
a) při zahájení provozu technologie a
b) po každé změně technologie, která může ovlivnit přežívání patogenních nebo podmíněně patogenních činitelů.
(2) Ověření technologie úpravy kalů z hlediska účinnosti hygienizace se provádí
a) testem přímého hodnocení procesu, při kterém se využívají vnesené indikátorové mikroorganismy Salmonella senftenberg W 775 - H2S negativní nebo Escherichia coli, nebo
b) metodou vstup - výstup, která se provádí odebráním 10 vzorků na vstupu během 30 dnů a 10 vzorků na výstupu, přičemž minimální doba mezi jednotlivými odběry vzorků na vstupu je 48 hodin; vzorek na výstupu musí být vždy odebrán ze stejného materiálu jako pořadím odpovídající vzorek odebraný na vstupu; doba mezi odběrem vstupního a odpovídajícího výstupního vzorku musí odpovídat době, po kterou je materiál podroben technologickému procesu úpravy.
(3) Technologie úpravy kalů splňuje požadavky na ověření z hlediska účinnosti hygienizace, jestliže při dodržení technologických parametrů stanovených provozním řádem
a) výstup z technologie splňuje mikrobiologická kritéria stanovená pro kal kategorie I v tabulce č. 38.1 v příloze č. 38 k této vyhlášce,
b) geometrický průměr počtu kolonií tvořících jednotku (KTJ) u vneseného organismu nebo u metody vstup - výstup se během procesu sníží minimálně o 5 řádů; v případě, že na základě analýz vzorků odebraných před zpracováním je geometrický průměr počtu kolonií sledovaného organismu v nálezech 10 vzorků kalu u metody vstup - výstup méně než 105 KTJ na gram kalu pro Escherichia coli nebo enterokoky, musí geometrický průměr počtů kolonií ve vzorku výstupu po zpracování vykazovat méně než 50 KTJ na gram pro Escherichia coli nebo enterokoky.
(4) Technologie úpravy kalů, které produkují kaly splňující mikrobiologická kritéria stanovená pro kal kategorie I nebo II v tabulce č. 38.1 v příloze č. 38 k této vyhlášce, se považují za ověřené.

změna č.10:

původní znění předmět opravy

§ 61

Mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek a prvků v upravených kalech a mikrobiologická kritéria pro použití upravených kalů na zemědělské půdě

Na zemědělskou půdu mohou být použity pouze upravené kaly, které

a) nepřekračují mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek a prvků uvedené v příloze č. 38 k této vyhlášce a
b) vyhovují mikrobiologickým kritériím uvedeným v příloze č. 28 k této vyhlášce.

§ 61 včetně nadpisu zní:

§ 61

Mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek a prvků v upravených kalech a mikrobiologická kritéria pro použití upravených kalů na zemědělské půdě

(1) Kaly, které splňují mikrobiologická kritéria stanovená pro kal kategorie I nebo II v tabulce č. 38.1 v příloze č. 38 k této vyhlášce, se považují za upravené.
(2) Na zemědělskou půdu mohou být použity pouze kaly, které
a) splňují mikrobiologická kritéria stanovená pro kal kategorie I nebo II v tabulce č. 38.1 v příloze č. 38 k této vyhlášce a
b) nepřekračují mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek a prvků stanovené v tabulce č. 38.2 v příloze č. 38 k této vyhlášce.
(3) Pokud kal splňuje mezní hodnoty koncentrací podle odstavce 2 písm. b) a současně pouze mikrobiologická kritéria stanovená pro kal kategorie II v tabulce č. 38.1 v příloze č. 38 k této vyhlášce, musí být při použití na zemědělské půdě splněny následující dodatečné podmínky:
a) nejedná se o použití kalu z čistíren odpadních vod zpracovávajících vedlejší živočišné produkty spadající do působnosti přímo použitelného předpisu Evropské unie o vedlejších produktech živočišného původu27),
b) od použití kalu do sklizně musí uběhnout alespoň jedno zimní období s výjimkou pěstování plodin, které budou využity výhradně k technickým účelům, a
c) na dílu půdního bloku, kde je použit kal, nebude 3 roky od použití kalu pěstována polní zelenina, brambory a intenzivně plodící ovocná výsadba.

změna č.13:

původní znění předmět opravy

§ 80 odst. 4

V letech 2021 a 2022 se průběžná evidence vede a roční hlášení za tento rok se podává podle požadavků vyhlášky č. 383/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona. Pokud bude roční hlášení ohlášeno v souladu s požadavky vyhlášky č. 383/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona, považují se všechny údaje, které jsou součástí ročního hlášení podle § 27, za ohlášené. V letech 2021 a 2022 se nevede průběžná evidence odpadů podle přílohy č. 14 k této vyhlášce.

§ 80 odst. 4

V letech 2021 až 2024 se průběžná evidence vede a roční hlášení za tento rok se podává podle požadavků vyhlášky č. 383/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona. Pokud bude roční hlášení ohlášeno v souladu s požadavky vyhlášky č. 383/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona, považují se všechny údaje, které jsou součástí ročního hlášení podle § 27, za ohlášené. V letech 2021 až 2024 se nevede průběžná evidence odpadů podle přílohy č. 14 k této vyhlášce.

změna č.19:

původní znění předmět opravy

V příloze č. 4 část C:

C. Nebezpečné odpady, které je zakázáno ukládat na skládku, protože je technicky možné je zpracovat ve spalovnách nebezpečného odpadu nebo v zařízeních pro materiálové nebo energetické využití odpadu provozovaných na území České republiky

(viz vyobrazení níže)

V příloze č. 4 část C:

C. Nebezpečné odpady, které je zakázáno ukládat na skládku, protože je technicky možné je zpracovat ve spalovnách nebezpečného odpadu nebo v zařízeních pro materiálové nebo energetické využití odpadu provozovaných na území České republiky

(viz vyobrazení níže)

původní znění:

opravené znění:

změna č.21:

původní znění předmět opravy

V příloze č. 5 tabulka č. 5.1 zní:

Tabulka č. 5.1 Nejvýše přípustné koncentrace škodlivin v sušině odpadů

(viz vyobrazení níže)

V příloze č. 5 tabulka č. 5.1 zní:

Tabulka č. 5.1 Nejvýše přípustné koncentrace škodlivin v sušině odpadů

(viz vyobrazení níže)

původní znění:

opravené znění:

Určitě by Vám neměly ujít dílčí hodnoty ukazatelů

    • benzo(a)pyren

    • PAU

které musely být opraveny, protože nebyly reálně splnitelné (alespoň ne na této planetě).

Myslím, že by to jako ukázka mohlo stačit…


Jsou to zkrátka podivnosti, že?


Máte tip na vylepšení / doplnění této stránky?

Něco, co Vám tady chybí a je reálně splnitelné to zpracovat? Takový tip uvítám!

Postupujte takto:

  • zašlete svůj tip na adresu: info@jirikvitek.cz nebo přímo kliknutím sem: info@jirikvitek.cz
  • pokud chcete, můžete přiložit komentář, který upřesní i způsob použití, jaký očekáváte
  • zkusím se nad tím zamyslet a uvidím, co se s tím dá udělat

Děkuji za Váš zájem a těším se na další spolupráci.

Mějte se hezky

Jiří Kvítek